Americká prom
Přestože oficiálně prom, tedy něco podobného plesu, byla třináctého dubna, ve škole to všichni začali probírat již v lednu. Nejméně jednou denně jsem slyšela jaké šaty bude kdo bude mít, s kým kdo půjde, atd.
Studenti z jedenácté a dvanácté třídy byli dovoleni jít na prom sami za sebe. Mladší, starší nebo lidé, co jsou z jiných škol, museli být zapsáni studentem z jedenáctého či dvanáctého ročníku.
Což byl nejvíce můj problém. Já se především bavím se studenty z desáté třídy, ale mohla jsem zapsat pouze jednoho. Nakonec jsme ale tento problém vyřešili dva dny před oficiální prom.
Když konečně nadešel onen den, tedy sobota třináctého dubna, nějak nadšená jsem nebyla. Dokonce jsem přemýšlela jestli jsem neudělala chybu, že půjdu. Nějak jsem nebyla v náladě spravit si své vlasy nebo udělat svůj make up. Kdyby nejspíše nebylo mé rodiny, nejspíše bych ani nešla.
Prom oficiálně začala v šest večer a trvala do devíti večer. Okolo tří odpoledne si mne moje mamka vzala do parády. Spravila mě vlasy, upravila můj make up a cca v pět jsem byla připravená. Odjeli jsme do kostela, kde byly připravená pozadí, a nafotili jsme několik fotek.
A potom už byl čas vyrazit do technické univerzity Arkansas, neboť to bylo místo, kde se prom konala.
Když jsem dorazila, moji přátelé na mne již čekali. Vstoupili jsme do velké haly, kde se nacházelo jídlo a pití a dokonce i čokoládová fontána, a kde jsem strávila většinu času. Pak tam byla další, čtvercová, místnost. Tam hrála muzika, nejvíce tedy rap, a DJ. Také tam byla tma a taková ta blikající světýlka, která vás na moment oslepí, když se do nich podíváte přímo.
Nejvíce bych celý tento zážitek přirovnala k takové menší diskotéce, kde lidé byli oblečení v oblecích a šatech, především těch dlouhých k podlaze.
Nejspíše okolo osmi se taneční parket začal vyprazdňovat, a když jsme mi odjeli - přibližně 8:30, což tedy bylo později, než jsem čekala - již téměř nikdo tam nebyl.Náš původní plán, kam jít po ukončení prom, byl jet do městečka Van Buren a jít bruslit. Naneštěstí jsme tento plán neuskutečnili, protože arénu, kde se dalo bruslit, uzavřeli dříve než jsme byli schopni vůbec opustit naše město Ozark.
Takže místo tohoto neúspěchu, jsme odjeli do Clarksville do restaurace, kde jsme si objednali jídlo. Tehdy jsem se snažila zaplatit kartou, ale jednalo se tedy už podruhé, kdy mi karta nefungovala. Po několika neúspěšných pokusech zaplatit kartou jsem to vzdala, a zkontroloval hotovost, ale neměla jsem dostatečně. Byla jsem tedy již připravena mou objednávku zrušit, ale řekli mi, že mi mou objednávku dají stejně. Takže nakonec jsem nedorozuměním dostala jídlo zadarmo.
Když jsme dojedli, vrátili jsme se do našeho maličkého městečka Ozark, a přespali jsme u jedné z kamarádek.
