První týden v USA
Jaké to bylo pro holku z velkoměsta přijet do malého amerického městečka, kde jsou jednotlivé domečky půl kilometru od sebe, není obchodní centrum nebo veřejná doprava?
Když jsem po dlouhém a vyčerpávajícím letu konečně dorazila na letiště, má hostrodina mne vřele uvítala. Mám dva sourozence a ti na mne hned po příjezdu začali mluvit. Ze začátku jsem jim nerozuměla ani slovo nebo pouze útržky vět. Hostmamka se mne ale rychle zastala a mluvila mnohem pomaleji, a pro mne tudíž srozumitelněji. S každou přibývající minutou jsem jim rozuměla více a více, ale s mluvením jsem měla trochu problém.
Zajeli jsme do Wallmartu koupit mi novou Sim kartu, poněvadž jsem darovanou od Greenheart exchange samozřejmě nechala doma. Ihned mne upoutala velikost tohoto místa. Všechno je tady větší - obchody, domy dokonce i auta.
Následující dny ubíhaly rychle. Trávila jsem je hraním se sourozenci, čtením a neustále potkávání nových lidí a příbuzných, jejichž jména jsem stejně ihned zapomněla.
V Praze jsem byla zvyklá se všude dostat pěšky nebo pomocí veřejné dopravy. Zde však veřejná doprava neexistuje - všude, i do nejbližších míst se jezdí jen a pouze autem.
Jednotlivé domečky jsou od sebe daleko, je zde spousta lesů a občas obrovské pole, na němž se pase hrstka krav. Ihned jsem si to tady zamilovala. Je to příjemná změna. Odjet z přecpané a hlučné Prahy sem, kde vládne klid.
Několik dnů uběhlo a škola se blížila čím dál více. Zajeli jsme do školy, kde jsem si pomocí konzultantky sestavila rozvrh. Bylo zde tolik možností... Nakonec jsem si vybrala pár předmětů a konzultantka slíbila, že mi rozvrh sestaví do večera, kdy byl den otevřených dveří a já tudíž měla možnost nahlédnout do tříd a poznat učitele. Bohužel svůj slib nedodržela. Trochu mne to mrzelo, ale má rodina se mi pokusila ukázat učitele a třídy, o kterých jsme věděli, že je budu mít.
Ze školy nám slíbili, že až budou mít sestaven rozvrh zavolají. Nevolali.
Protože Drew musí pracovat od čtyř večer do čtyř ráno, přes den spí, a Chandra potřebovala připravit svou třídu na nový školní rok, trávila jsem dny hraním u svých nových prarodičů. Vyzkoušela jsem zde všechny typické americké sladkosti jako je koláč nebo donut. Donut nebyl příliš dobrý, dokonce i na můj vkus mi přišel poněkud sladký.
Jelikož jsem spoustu celý týden trávila pouze se svými sourozenci a většinou pouze hraním, doslova ze mě vysáli energii. Ke konci týdne jsem se již těšila na začátek školy, abych se jich alespoň na část dne zbavila.
V neděli jsme navštívili kostel a poněvadž pastor, který v tomto kostele sloužil řadu let, se stěhoval, mše byla obzvláště smutná a plná slz.
