Studium v Americe - hlavně nepodcenit přípravu

Vitám všechny mé čtenáře u dalšího blogu,

dnes, jak jsem už psala v předešlém příspěvku, se chci věnovat mému prvnímu videosetkání s americkou rodinou. Čekalo mě i předodletové setkání v Hradci Králové. Zkušenost s žádostí o vízum. Je toho opravdu hodně a chci vás do toho všeho vtáhnout...

Pokud přemýšlíte, že byste také letěli v příštích letech, tak by vám to mohlo pomoci. Mně čtení blogů studentů v USA, kteří tuto cestu zažili nebo zažívají přineslo nejvíc. Jana vše potřebné řekne, ale díky blogům jsem zjistila, že každá hostitelská rodina je opravdu jiná a mít různé informace přímo od lidí, kteří to zažívají, se vyplatí! Doufám, že i mé blogy někomu pomohou.

V minulém postu jsem zmínila, že jsem svou hostující rodinu v Coloradu kontaktovala, jestli by bylo možné domluvit video hovor. Hned jsme se tedy domluvili na sobotu 3.6. Vzhledem k časovému posunu jsme vyhodnotili jako nejlepší čas na spojení devátou hodinu večerní, kdy budou v Americe mít poobědovou siestu. Já byla po povedeném postupu do kvalifikace republiky. Písek mi ještě odpadával z těla, ale už jsem se těšila, až se uvidíme. Zbytek rodiny jsem měla na chalupě, tak jsme si to trochu zkomplikovali, ale o tom to je...Umět překonávat jakékoli vzdálenosti a překážky a vždy se dát dohromady, vždy se spojit.

Je to tady, ta chvíle, na kterou tak dlouho čekám je tady...řekla jsem si, abych se trochu uklidnila, klikla jsem na ikonu připojit... Okamžitě  obrazovku zaplnil úsměvem od ucha k uchu, vlastně dva úsměvy, host mamka a host ségra zaplavily celou obrazovku. Veškeré mé obavy vymizely, jako by nikdy nebyly. S rodinou jsme probrali vše možné. Od toho, kdy by bylo nejlepší přiletět, jaké sporty a předměty škola nabízí, jak fungují try outs do různých sportů. Já  jsem se samozřejmě zajímala o volejbal. Mluvili jsme neuvěřitelně živelně, stále jsme se usmívali a americká strana mě  uklidňovala, že nic nebude problém. Vše se zvládne!

Následující den mě čekala předodletová příprava, tak jsme se  domluvili na dalším hovoru hnedle na nedělní večer. TO budou intenzivní setkání. 

V neděli 4.6. se konala tedy schůzka v Hradci Králové.  Čtyřhodinové setkání bylo velmi intenzivní a naplněné. Jana nás provedla všemi tématy, která nás s odletem napadla. Řešila vše, od hostitelské rodiny, přes SIM karty v Americe, školu a předměty až po řešení víza, pojištění a nutná pravidla. Nakonec byl prostor na otázky. Jana byla velmi ochotná a vše nám do detailu vysvětlila, určitě mi to pomohlo a uklidnilo, že už následující měsíce začínají mít konkrétní podobu. Že je tu někdo, kdo umí odpovědět na mé otázky a na koho se mohu obrátit. To půjde.

 Devátá hodina večer se opět otevřela s oknem do Ameriky.  S rodinou jsme řešili detailnější věci, jaká jsou pravidla doma a jak celá domácnost funguje. A padlo datum odletu. Budu odlétat  5.8., uf v půlce prázdnin, v půlce léta, v půlce.

Čím dostává odlet konkrétní podobu, tím víc jsem nadšena a zároveň se tam objevují i obavy.

S odletem do USA se samozřejmě pojí i řešení víza. Termín jsem dostala hned 9. června. Připravila jsem tedy všechny potřebné dokumenty a pas a vydala se s taťkou na americkou ambasádu. Před vstupem jsem musela vypnout telefon a následně odevzdat. Prošla jsem do čekárny vzala si pořadové číslo a čekala. Tím, že jsme měli být na ambasádě v brzké dopoledne, netrvalo to dlouho a zavolali si mě k jednomu z okének. Vzali mi otisky prstů a poslali k vedlejšímu okénku. Zde mi jen položili  pár otázek. Řekli mi, že je vše v pořádku a pas mi doručí kurýr během pár dní. Pas, ve kterém budu mít vízum, jízdenku k mému snu!

Jak se odlet blíží, narůstá ve mě pocit strachu z neznáma. Co mě čeká? Zároveň z druhé strany nedočkavost, už to bude, chci tam už být! Těším se jak nikdy....

Těším se na vás u dalšího blogu,

Anička :)