Cesta za poznáním a studiem do USA

Milí čtenáři, vítám vás u mého prvního blogu! Jmenuji se Eliška a po dobu deseti měsíců zde budu přidávat své zážitky ze studijního pobytu v USA.

Chtěla bych vás seznámit, jak tato cesta začala. Co bylo mým prvním impulsem, který mě vedl k tomuto kroku, abych se rozhodla bojovat o získání stipendia v USA. Už dlouho jsem se zajímala o studijní pobyty v zahraničí, když jsem náhodou objevila na instagramu příspěvek od CCI, na kterém byla možnost vyhrát stipendium na 10měsíční studijní pobyt v USA, neváhala jsem a začala se zajímat dál a podala jsem přihlášku ke studiu na střední škole v USA.

Řekla jsem dědečkovi a babičce, že potřebuji jet do Hradce Králové. Děda řekl: "Tak jedem!" Tímto začala cesta za mým snem. V Hradci jsme se všichni sešli v budově hradeckého gymnázia, kde nás přivítala a seznámila se studijním pobytem paní Rule a po přednášce jsme šli psát testy. Když tohle všechno bylo za námi, cestou domů jsem si povídala s babičkou a dědou a rozebírali jsme dojmy z celého dne. Všechny nás překvapil velký počet zájemců. Děda mě pochválil, že jsem měla vůbec odvahu se výběrového řízení zúčastnit, zároveň se mě snažil připravit na to, že šance vyhrát je velmi malá. Já ale přes to všechno doufala, že uspěji. O pár týdnů později jsem se dozvěděla, že postupuji do dalšího kola. Měla jsem velkou radost, ale i tak jsem věděla, že je ještě velká cesta přede mnou a nemám nic vyhráno.

Na konci ledna mi přišel email, ve kterém byla přihláška, která se bude posílat do USA. Obsahovala základní informace o mně, mých koníčcích... Součástí přihlášky bylo také natočit video a napsat esej pro svou budoucí hostitelskou rodinu.

 Netrpělivě jsem čekala, co bude dál. Později mi paní Rule sdělila, že se se mnou pomocí videohovoru spojí americká centrála. Z hovoru jsem byla nejdříve hodně nervózní, ale když proběhl, byla jsem úplně nadšená. Zase jsem byla o krok blíž k cíli.

V průběhu druhého rozhovoru mi pan Laband sdělil, že mi 1.dubna oznámí výsledky. Celý den jsem netrpělivě čekala na email od centrály. Když jsem šla večer spát a žádný email stále nepřišel, pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že nikam nejedu. Druhý den ráno jsem s pocitem smutku a zklamání odjížděla do školy. První dvě vyučovací hodiny jsem se vůbec nemohla soustředit na výuku, stále jsem doufala, že email přeci přijde. Následovala hodina chemie a v tom přišel email… Nevydržela jsem do přestávky a otevřela ho. První slovo, kterého jsem si všimla bylo "Congratulations" a já měla strašnou radost, nemohla jsem uvěřit, že jsem to dokázala.

Na závěr bych chtěla poděkovat paní Rule a celé organizaci CCI a NWSE, že mi pomohli splnit si můj sen.