Moje první Vánoce v USA

Prázdniny nám začaly 23. prosince, takže jsem měla trochu času připravit aspoň něco českého. Vánoce bez bramborového salátu a řízků si prostě neumím představit. Host rodině jsem chtěla ukázat, jak vypadá naše tradice.

Když jsem jim pak vyprávěla, že u nás lidé mají doma živé kapry ve vaně, byli v šoku. Smáli se tomu, ale zároveň vůbec nechápali, proč to někdo dělá. Ze začátku si mysleli, že si dělám jen srandu, ale pak jsem jim ukázala video kapra ve vaně, které mi poslala kamarádka. Kdybych nebyla Češka, tak bych tomu asi taky nemohla uvěřit.

Na Štědrý večer jsme si dali řízky se salátem a koukali na vánoční filmy. U nich to byl spíš normální den, protože hlavní Vánoce slaví až 25. prosince. Taky mě ten den překvapil Ron, starší pán, kterého často vídám. Přinesl mi malou čokoládu a vánoční přání. Nebylo to vůbec o tom dárku, ale o tom, že si vzpomněl a popřál mi krásný Vánoce. Do přání mi napsal, jak je rád, že mě poznal a že jsem v Montaně. To mě opravdu potěšilo.

Cítila jsem se trochu špatně, že jsem mu nic nedala, a tak jsem mu zabalila bramborový salát, řízek, české sladkosti a přidala pohled z Česka, kde jsem mu taky něco napsala. Večer jsem mu to šla zanést, a ten pocit, že jsem mu aspoň něco mohla dát zpátky, byl skvělej.

Druhý den jsme jeli k sestře mojí host mom. Tam jsme si dali dárky, pak byla slavnostní večeře – steak a krevety. Jídlo bylo moc dobrý, ale bramborový salát nic nepřekoná. Po večeři jsme hráli hry, pak jsme jeli domů a tím byly Vánoce u konce. Upřímně, bylo to trochu zvláštní, chyběla mi taková ta vánoční atmosféra z domova. Hlavně tady letos ani nesněžilo, což je pro Montanu dost neobvyklé.

Tyhle Vánoce mě naučily spoustu věcí. Uvědomila jsem si, že Vánoce nejsou o dárcích nebo o tom, kde jste, ale o tom, s kým je trávíte. Bylo to zvláštní být bez rodiny, ale zároveň jsem hrozně vděčná za to, že mě moje host rodina vzala mezi sebe a ukázala mi, jak Vánoce slaví jejich rodina.

Ještě více jsem si uvědomila, jak moc miliju naši českou vánoční atmosféru, tradice a hlavně svou rodinu.  Ale na druhou stranu, poznat, jak to funguje jinde, bylo skvělý.

A pak tady byl Ron. Ten jeho malý dárek a milý vzkaz mi udělal větší radost, než by si kdy mohl myslet. Byla to taková malá věc, která mi připomněla, jak moc záleží na lidech kolem nás.

Díky, že jste si to přečetli. Těším se na Vás u dalšího blogu!

Stromeček u sestry host mom

Štědrovečerní večeře

Bramborový salát s řízkem