Já a moje cesta do Ameriky

Ahoj všichni! Jako první bych se tu ráda představila, jmenuji se Hana Trnková, bydlím Praze a momentálně končím čtvrtý roční na osmiletém gymnáziu (devátou třídu). Je mi patnáct let a budu tady s vámi sdílet zážitky z mého exchange year. A tímto vám veřejně slibuji sdělovat vše dobré i zlé!

Tuto agenturu jsem si našla sama, když jsem hledala možnosti, jak do států vycestovat a narazila jsem na CCI s možností získat stipendium. Rozhodla jsem se do toho zkusit jít, ale bohužel jsem ho nezískala. Gratuluji všem výhercům!! Naštěstí moji rodiče se mi rozhodli americký sen i tak splnit a tak jsme tu. Takže pro všechny,co o tom jen přemýšlejí, nemusíte bát a jak se říká za pokus člověk nic nedá!

Na své umístění jsem čekala od listopadu. Musím se přiznat takovou radost jako když jsem uviděla e-mail od Jany s gratulací a větou “v databázi nalezneš detaily ke svému umístění” jsem dlouho neměla. A tadá, svůj příští rok pravděpodobně (důležité slovo, zapamatujte si) strávím v Minnesotě v menším městečku jménem Faribault. S rodinou jsem se další den spojila e-mailem a domluvuli jsme datum na video hovor. Jen rada do budoucna: dávejte si pozor v jakém času hovor domlouváte;). Moje host rodina má celkem tři členy (host mamka a táta + sestra Alyssa, která je o rok starší) a čtyři zvířátka (tři kočky a pejska). Zatím vše klape, jak má a já se velmi těším, až se s nimi poprvé potkám na letišti. A proč jen pravděpodobně? Protože je to takzvaný welcome placement, což znamená že prvních osm týdnů rodina nebo já bez udání důvodu můžeme ukončit hostování. Mě se pak bude muset najít jiná rodina. Ale nebudu předbíhat a věřím, že si sedneme.

Ještě předním než odletím, tak mě čeká získat vízum, s kterým mám celkem problémy. Přes všechny podrobné instrukce, které jsme dostali na předodletové schůzce, a každodenním vyplňování ho stále nemám hotové. Stránky jsou staré a padají, takže vyplňování žádosti mi zabralo kolem 4 hodin, teď jsem v části, kde se musí zaplatit poplatek, který bych VÁŽNĚ RÁDA zaplatila, ale každou platbu nám zamítají. U nás doma se už začal používat vtípek, že vůbec nikam neodletím. 
Já se ale nevzdávám a pevně věřím, že u dalšího blogu vám napíši, jak se mi podařila schůzka na ambasádě. 

Tak u dalšího blogu zatím ahoj!!!!