Poslední blog z Česka

Ahoj všichni! Vítám vás zpět u mého blogu, který bude poslední z Čech. Pojďme si říct pár updatů, co se stali od posledního blogpostu. 

V minulém blogu jsem slibovala, že napíši až dostanu vízum a TADÁ mám tu krásku doma. Musím uznat, že ze všech zařizování bylo vízum pro mě to nejtěžší. Schůzku jsem měla domluvenou na 1 července, dojeli jsme s tátou na americkou ambasádu a od vstupních dveří jsem musela jít již sama. Začnete tím, že projdete rámem jak na letišti a seberou vám jakou kolik elektroniku, takže doporučuji si vzít hodinky a třeba knížku. Pak se dostanete do místnosti, kde si jako na poště musíte vzít pořadové číslo. A nyní lehce odbočím, jelikož, jak ráda říkám, mám někdy své blonďaté momenty a byla jsem z toho celkem ve stresu, tak jsem nevěděla co dělat a nevzala si ten lísteček. Naštěstí tam byl jiný budoucí exchage student, s kterým jsme náhodou na předodletové schůzce seděli za sebou, který mi pomohl. Pokud to čteš, moc ti děkuji Vojto! Na sedačkách čekáte než si vás zavolají k danému okýnku, a zavolají vás na třikrát. Poprvé jim odevzdáte dokumenty, které jste s sebou měli mít, podruhé vám sejmou otisky prstů a na potřetí se vás zeptají na dvě/tři otázky a řeknou, jestli vízum dostáváte nebo ne. Absolutně jsem to nečekala, ale potkala jsem tam hodně dalších studentů od Jany Rule (teď se podržte dokonce i pana stipendistu), takže povídání si s nimi bylo velmi milé, pomohlo mi se uklidnit a zkrátit čekání. Ještě jsem ani neodletěla a už jsem poznala tolik nových lidí! 

Vždycky jsem si myslela, že prázdniny utíkají velmi rychle, ale tyto mají rekordní rychlost. Moje hlava je stále zaseklá na březnu, kdy jsem netrpělivě čekala na své umístění a odletový měsíc srpen byl daleko v nedohlednu. Ani jsem nemrkla a za dva týdny odlétám. Letím tedy 8 srpna z Letiště Václava Havla v 6 hodin ráno, což bude znamenat velmi brzké vstávaní, na které se opravdu netěším. Přestupuji ve Frankfurtu, kde nabírám směr Chicago a pak už jen hodinu a půl do Minneapolis. Silně doufám, že se se svým špatným smyslem pro orientaci nikde neztratím!

Dále se dostáváme k mojí host rodině. Už mám nakoupené dárky, které reprezentují Českou republiku. Spojila jsem se i se svojí koordinátorkou, která bude osobně hostovat dva studenty. Bude to studentka z Německa a student z Čech. Takže nebudu jediná z naší země v městečku Faribault. Se svou rodinou jsem v permanentním kontaktu, hlavně se svojí sestrou Alyssou, která je úžasná. Velmi se těším, až se s nimi uvidím na živo. Ačkoliv se musím přiznat, že jsem z toho velmi nervózní. Mám strach, že lidi zde na mě během roku zapomenou, že nezapadnu v USA či neudělám tak dobrý dojem naživo. Ale věřím, že to je normální a snažím se na to nemyslet. Takže hlavně pozitivně lidi! Přes prázdniny se snažím zažít co nejvíc a loučení zatím oddaluji co nejdál. 

PS. Před odletem si nezapomeňte zkontrolovat povolené rozměry kufru do letadla, ať pak nemusíte platit navíc. Za radu sama děkuju jinému studentovi, tak myslím, že je fér to předat dál. 

PPS. Fotka z táborové pohody.

Vaše Háňa, tak příště z USA.