Rychle jako blesk

Ahoj všichni moc vás vítám u dalšího blogu. Musím přiznat čas letí neuvěřitelně rychle jako blesk a já jsem si úplně zvykla na Ameriku. Když jsem minulosti sama četla blogy jiných exchange studentů, nikdy jsem nevěřila, když napsali, že jejich život tu už je normální. Ale mám to taky tak. Líbí se mi tu a upřímně mám úplně smíšené pocity o odletu domů. Ano moc a moc se těším na vše domů, ale když si uvědomím, ŽE MÁM VŮBEC POSLEDNÍ SEMESTR NA AMERICKÉ HIGH před sebou je mi trochu smutno. Ale pojďme být pozitivní neboť mi zbývá ještě hodně dní (ne že bych to počítala ale je to 80). 

Na střední škole v USA nám tedy končí třetí semestr a začíná jarní sportovní sezóna. Rozhodla jsem se přihlásit do track and field (atletiky). Ne, nikdy jsem ji nedělala, ale když mi basketball nevyšel tak věřím, že toto bude moje. Už mám za sebou první týden tréninků a jsem naživu (potlesk netřeba). První týdny jsou pro nováčky, jako já, na to si najít event, který budeme dělat. Každý den jsem zkusila jiné věci: od distanc běhů po sprinty po překážky až po skok s tyčí (to byla bída). Nejvíce se mi líbily sprinty a překážky, takže zkusím zůstat u toho. Zatím se neptejte zda jsem rychlá, Řím taky nebyl postavený za den. Každopádně track tým ve škole je jeden z největších a jsou tam tedy jak holky tak kluci. Je to obří komunita a musím říct lidé jsou tam zatím moc zlatí. Vždy mi někdo odpoví otázky a opravdu mě podporují, i když se v něčem vůbec necítím. Nejdůležitější je bojovat sama se sebou, a i když toho je hodně, to nevzdat.

Minnesotské počasí je bipolární a ja tu zažívám ty nejrychlejší změny. Minulý týden jsme neměli školu kvůli sněhu a tento týden jsme chodili běhat ven v trikách a dneska nám zase sněží. Tréninky máme každý den po škole na dvě hodiny a čtvrt. S tím, že zatím jsme byli ve škole ale tento týden jdeme už na ovál. Také máme třikrát týdně posilování před školou od sedmy ráno do osmy. Sranda. Ve čtvrtek jsme měli týmovou večeři i s rodiči, takže každý athlete musel přinést nějaké jídlo. Byla to úplná hostina. Já upekla českou bábovku. Z amerického pohledu nejlepší způsob teambuildingu je opravdu jídlo. Poslední věc ohledně atletiky je, že příští týden budeme mít výlet do města Duluth. Tam přespíme a budeme mít první závody. Moc se těším a bojím zároveň. Doufám, že na trati třeba nezakopnu. 

S kamarádkami často někam jezdíme na jídlo, drbeme nad kafem, chodíme bruslit... Jsem moc ráda, že jsem si našla tolik kamarádů. Zažila jsem tolik fajn věcí. Rodina mě například vzala snowmobilovat (neboli se projet na sněžným skútru). Bylo to absolutně skvělé a rychlé. Mamka doma ani nevím jak moc mě to utvrdilo, že bych chtěla zkusit jezdit na motorce. Také jsem byla pozvaná na meeting skautů, kde jsem já a kamarádka Thea (exchange studentka z německa) hodinu vyprávěli o kulturních rozdílech. Ve škole to jde také fajn, nejoblíbenější mám hodinu keramiky, kdy si vlastně hraju s hlínou. 

Po příštím týdnu máme jarní prázdniny, bohužel náš výlet do státu Montana byl zrušen kvůli rodinným problémům, tak zůstanu zde. Ale vím že si to stejně užiju. Přeci jenom atletické tréninky zrušeny nebyly. Potom s kamarádkou plánujeme letět v dubnu navštívit jedno z nejpopulárnějších amerických měst, tak to se nám také blíží. Kam poletíme (jestli vůbec doletíme s tou naší nejlevnější letenkou ever) vám napíši příště. 

Držte mi palce ať intenzivní atletika mě nepřeválcuje a já budu běhat rychle jako blesk. Také bych si přála už teplé počasí, děkuji. Doufám, že moje čeština byla celkem čitelná a blog se vám líbil. Tak zase za měsíc. 

Pusu papa, ještě pár fotek.

procházka

na kolech

archery turnaj a ja po střelení jablka ze vzduchu (dostala jsem ten střelený dolar)

sněžné radovánky

nejmilejší dopis a připravená svačinka na turnaj od host mum

můj výtvor na keramice (na který jsem moc pyšná)

na procházce s dětmi na hlídání

poslední bruslení

coffee time