USA a můj první týden
Ahoj všichni! Sama tomu nemůžu uvěřit ale tři týdny jsou pryč a je čas na další blog! Schrnu vám můj dlouhý let a první týden v rodině a celkově v Americe. Zatím to je jedna velká horská dráha a člověk neví kdy přijde další volný pád.
Ahoj všichni! Sama tomu nemůžu uvěřit, ale tři týdny jsou pryč a je čas na další blog! Shrnu vám můj dlouhý let a první týden v rodině a celkově v Americe. Zatím to je jedna velká horská dráha a člověk neví, kdy přijde další volný pád.
Ze začátku musím říct, že jsem přiletěla bez žádného velkého dramatu. Tím myslím, že mi neuletělo letadlo, neztratil se mi kufr nebo jsem nebyla zadržena na imigrační kontrole. Takže velký úspěch. Vstávání ve tři ráno nebylo tak těžké, jak jsem si myslela, protože se mi spát nervozitou a nadšením ani nechtělo. Balení bylo ze všech částí odletu to nejhorší. Zabralo mi celý den a bez pomoci rodiny bych to nedala. Vejít se na rok do kufru s 23 kg je šílenost, no ale berme to pozitivně, aspoň BUDU MUSET pořádně nakupovat. Let do Frankfurtu byl hladký, pak mě čekala rychlá kontrola u security, a skoro 10 hodinový let do Chicaga. Od devíti ráno co jsem nasedla na toto letadlo jsem již nemohla komunikovat s rodinou a přáteli, protože jsem neměla zaplacenou interentovou službu předem a wifi na letišti záhadou nebyla funkční. Byl to velký stres být odříznutá od světa, jak pro mě tak i pro rodiče. Takže prosím, nepodceňte to a doporučuji si to fakt zařídit předem. Jedna první z věcí co jsem s host rodinou udělala, byla návštěva T-Mobilu. Každopádně po extrémně dlouhé frontě na imigrační kontrole, kde jsem stála přes dvě hodiny, jsem svým posledním letem doletěla do Minneapolis, kde na mě čekala moje host mamka se ségrou a vřele mě přivítali. A MĚLI CEDULI!!!!!!! Úspěšně jsem tedy přežila přes 24 hodin na nohou, poznala jsem se s rodinou a můj Exchange year oficiálně může začít.
O kulturních rozdílech snad ani mluvit nemusím, ale jedna z nejvíc pravdivých věcí je, že everything is bigger in America. S rodinou jsme si myslím sedli, nechci nic zakřiknout, ale krátká charakteristika jich, by zněla: mají rádi kafe, pečeme si vlastní chleba, jsou milý, všude jezdí autem, nejí oběd, mají zvířátka a milují nakupovaní. Moc doufám, že to klapne a strávím tu celý rok! Moje host sestra taky hraje tenis a udělali jsme si výlet do Mall of America, což byl skvělý zážitek. Moje angličtina ze začátku byla velmi trapná a neohrabaná, ale postupně se zlepšuji a lidi vždy v klidu čekají a ještě nikdo se mi nesmál. :) Taky jsem tu už zvládla chytnout asi chřipku, naštěstí moje host mamka, která každý den dělá houseoffice, se o mě velmi dobře postarala a zvládla jsem to za celý den v posteli vyležet. Přece nezmeškám víc jak jeden trénink, ne?
Škola mi začíná až 26, ale musela jsem přiletět dřív, protože tryouts na školní sporty byli již tohle pondělí. A teď trochu vysvětlení, školní rok je tu rozdělen na semestry (podzimní, zimní a jarní) a v každém jsou otevřeny jen nějaké školní sporty, ze kterých si můžete vybírat. Tryouts slouží k tomu, aby si vás trenéři prohlédly a rozhodly se, jestli vás vezmou do týmu a pokud ano, do jakého družstva. Družstva jsou dělena podle toho jak dobrý jste hráč (varsity -nejlepší, junior varsity- druhý nejlepší, ...). V Česku hraju beach volejbal a tenis, proto vybrat si co chci tento semestr dělat, bylo těžké, tak jsem si vyzkoušela oba. A nakonec jsem zůstala u tenisu, kde jsem v týmu varsity. I když jsou prázdniny, tréninky máme každý den cca 2 hodiny. V sobotu budu mít první match, proti jiným blízkým školám. Holky na tréninkách jsou moc milé a zajímají se. Těším se na potkání více lidí ve škole!!
Tak tohle bylo trochu delší, ale nejde ani popsat co se tady vše děje. Jsem otevřená všem dotazům, tak mě klidně kontaktujte na instagramu (h_trnkova), protože já před rokem slintala nad každým blogem co vyšel a přála si mít koho se ptát.
PS. Dodržuji Janino pravidlo omezit kontakt, protože po každém hovoru mi jen smutno, ať s rodinou či kamarády. Což není úplně co chci, takže miluju vás všechny a jestli odpovídám na zprávy po několika hodinách nezabíjejte mě haha.
PPS. Americké vlajky jsou všude!
Děkuji za přečtení, držte mi palce na zítra, a příště už o škole! Ještě pár fotek.
Hana Trnková, Praha
studentka v USA, ročník 2024-2025