Americká kultura

1. Začněme klasikou, kterou už z nás mnoho slyšelo. Američané jsou opravdu hodně usměvaví lidé. Kdykoliv s kýmkoliv mluvíte, pravděpodobně bude mít úsměv na tváři, ať už se bavíte o čemkoliv. Řekla bych, že lidi jsou tu obecně o něco milejší a pozitivnější, než u nás v Čechách, a kdykoliv potkáte někoho nového, rád s vámi začne konverzaci, jako kdyby jste byli dlouholetí přátelé. To ovšem ne vždy znamená, že se s vámi chtějí kamarádit, což může být pro nás uzavřenější, ale o to upřímnější Evropany trochu matoucí.
2. Jídlo… Ani po sedmi měsících v Americe mi zdejší stravovací návyky nedávají moc smysl. Velká část lidí tu naprosto eliminuje snídani a obědy jsou často spíš hromada svačinek jako chipsy, jogurt, sušenky nebo malý salát. Naopak večeře jsou hlavním jídlem dne a před spaním si dopřeje spousta rodin i dezert. Já jsem z domova zvyklá, že až na výjimky je večeře nejmenším chodem dne, takže se zdejším systémem trochu bojuju. Asi to není nic extra důležitého, ale chtěla jsem to sem napsat, protože jsem si na to nikdy nezvykla a moc se o tom nikde nepíše.
3. Přístup k učení. Tady musím upozornit, že mluvím čistě z osobního zážitku, ale často jsem se tu setkala s nezájmem o vzdělání. Mám pocit, že doma škola trochu víc podporuje určitou chuť prosadit se a dokázat něčeho, což tady u většiny spolužáků necítím. Na druhou stranu jsou tu předměty, ve kterých mám i hodně cílevědomé a ambiciózní spolužáky, takže to rozhodně neplatí univerzálně. Těm se naopak podle mě nabízí mnohem víc možností, jak jejich dovednosti uplatnit a investovat do budoucna. Taky jsou někdy hodiny o poznání zábavnější.
4. Další věc, která rozhodně není překvapením, ale mě ovlivnila hodně, je míra chození, se kterým se spíše nesetkáte. Já se sama vydávám každodenně na procházky, protože by mi to jinak chybělo, ale v očích mé americké rodiny to je prý trochu šílenství. Američané si na dlouhé vycházky totiž moc nepotrpí a česká turistika by většinu populace asi poslala do hrobu. Za to jim nedělá problém řídit i několik hodin denně, což je zase pro většinu z nás Čechů noční můrou. 
5. Poslední věc, na kterou rozhodně pohlíží moje host rodina jinak než má opravdová, je soukromí. Pozvat si domů na návštěvu klidně spoustu lidí, i když se třeba příliš neznají, pro ně není žádný problém, čemuž tak u nás doma v ČR opravdu není. Asi to bude způsobené i omezenou možností se setkávat v kavárnách a parcích bez ruchu aut, ale lidi se tu mnohdy setkávají právě u sebe doma, a to i s lidmi se kterými si nejsou tak blízcí. Prvních pár týdnů jsem si musela zvykat na příliv nových tváři, ale po prvotním šoku mi to přišlo vlastně docela fajn. 

Doufám, že vám těch pár bodů alespoň trošičku pomůže připravit se na budoucí pobyt. Tenhle list není ani blízko kompletnímu (moje mamka poslouchá o nových nově-nalezených kulturních rozdílech každý týden), ale jsou to takové hlavní pilíře od kterých se pak spousta věcí odvíjí. Pokud by se někdo více zajímal o můj zážitek a  osobní zkušenosti, můžete si mě najít na instagramu @jasmina_krejci_ a napsat mi tam, nebo si jenom prohlédnout pár krásných fotek z Kalifornie. Děkuji za čtení a zatím ahoj.

Odpálení rakety 🚀