Amerika!

Píše se 23. března. Zrovna ležím v posteli s teplotou, koukám na svůj oblíbený film “Call me by your name” (ironicky příběh amerického studenta, který tráví léto studii v Evropě), když se na vrchu obrazovky mihne oznámení od Jany Rule. Následuje pár chvil zaváhání, než zprávu rozkliknu… „Mami! Otevři e-mail!” 

 Následoval asi jeden z emočně nejnabitějších dnů mého života, spousta smíchu, pláče, šoku a všeho mezitím. Ale to předbíhám.
 Celé to začalo na počátku minulého roku. Tehdy se sen o studiu v Americe stal seriózní ambicí. Po pár měsících hledání způsobu jak cestu uskutečnit, objevila mamka stipendium od CCI. Bingo! Teď už jen ta těžší část, výběrové řízení.

 Na otázky typu „Mám na to?” a „Co když se to nepovede?” nebyl prostor. Bylo mi jasné, že do toho musím dát všechno, a že mě čeká spousta stresu a napětí, ale ta námaha se měla brzy vyplatit. Testy, video, eseje, finální pohovor… Amerika!

V tu chvíli mi ještě nedocházelo co to pro mě znamená. Pořád to celé zpracovávám, a asi mi chvíli zabere, než to na mě celé přestane působit tak surreálně. První moment, kdy na mě skutečnost mého odjezdu dopadla, nastal, když jsem novinku sdělila kamarádům. Všichni moji blízcí přátele věděli, že jsem o stipendium usilovala a fandili my od začátku až do konce, ale tak silnou reakci jsem nečekala. Setkala jsem se se spoustou nadšení, objetí, kongratulací a ukáplo i pár slz. 
 Několik z nich také odjíždí na rok za studii do zahraničí, a přestože mě představa, že se s nimi rok neuvidím, trochu děsí, myslím, že až se vrátíme z našich cest, budeme si skrz společný zážitek ještě bližší. Teď se jen snažíme využít náš čas spolu co nejlépe. Musíme toho do léta tolik stihnout!

Maličko se bojím jaké to bude žít bez mamky a bráchy po boku. Nikdy jsem od nich nebyla odloučená na víc než dva týdny a odjezd se sice pomalu, ale jistě blíží. Oba dva za mnou vždy stojí a vím, že kdyby se něco dělo, můžu se spolehnout, že tu pro mě jsou, což mi bude v Americe chybět.
 Přes všechny obavy jsem ale také plná nadšení, a už se nemůžu dočkat, až se podívám za oceán. Těším se, až poznám své nové spolužáky, host rodinu a jejich kulturu. Miluju dobrodružství a tohle je přesně něco pro mě. Krok do neznáma. Nová kapitola v mém životě, nové vědomosti a zkušenosti, nové zážitky.

Na závěr svého prvního postu bych chtěla poděkovat mamce, že mě v plnění tohohle snu podpořila, a že mi vůbec dovolila na rok vyjet na druhou stranu světa. Taky děkuju všem kamarádům, kteří pro mě byli mentální oporou, když jsem o sobě pochybovala. A nakonec chci poděkovat agentuře CCI za to, že mi studium v zahraničí zprostředkovala.

Vidíme se u příštího blogpostu, zatím ahoj! :)