Přípravy.

Na trochu pozitivnější notu, už mám zařízenou spoustu věcí, které musím před odjezdem udělat. Je to dva týdny zpátky, co jsem byla na americké ambasádě zařídit si vízum. Popravdě to vypadá trochu jako pošta, akorát vám zabaví mobil, a pak vás zaskočí, když na vás za přepážkou začnou v tom všem ruchu mluvit anglicky. Jinak je to ale jednodušší, než by si člověk myslel a nechtějí po vás víc než potřebné dokumenty a pár odpovědí na otázky ohledně vašeho pobytu.

Taky jsem oběhla doktory a zubaře, abych měla všechny léky, které se mi na ten rok mohou hodit, rentgen zubů, kontrolu všeho možného, prostě abych odjela v perfektním stavu a mám obstarané i finance a dolarový účet.

Přiznám se, že tyhle prázdniny opravdu relaxačním požitkem zatím nejsou, protože ke všem těm seriózním záležitostem jsem si vyplnila kalendář i spoustou zábavy. První dva týdny jsem trávila každý den někde venku. Na programu bylo plavání, procházky, diskotéky, sport, vaření, malování, a vlastně cokoliv vás napadne, bylo toho opravdu dost. V neděli 9.7. jsem se rozloučila s kamarádkou, která odletěla na Nový Zéland. Pyšně hlásím, že jsem ani slzičku neuronila, musím ale uznat, že mě začíná postupně přepadat stesk. Bohužel časový posun dvanácti hodin nenechává moc prostoru na komunikaci, ale v Americe to snad bude snadnější. Před týdnem jsme oslavili narozeniny mojí kamarádky Aničky a to pečením cookies a shlédnutím nové Barbie v letním kině (film hodnotíme velmi kladně). To jsem se rozloučila i s další z nás cestovatelek, která odjíždí do Dánska. Tentokrát bylo to sbohem trochu emotivnější, jelikož jestli je na něco tahle slečna odbornice, jsou to proslovy a promluvy, takže jsem z toho vyšla naprosto dojatá a měla jsem i na krajíčku.

 Právě včera večer jsem se vrátila z únavného třídenního pobytu na chatě s kamarády, jehož předskokanem byla sedmdesát kilometrů dlouhá túra, kterou jsme odvážně ušly s kamarádkou za dva dny. Celé bych to jednoduše shrnula slovem INTENZIVNÍ. A za dvacet minut odjíždím na letní tábor, takže to tady asi budu muset ukončit a rozloučit se.

Snad vám už příště povím kam jedu. Opravdu netušíte jak se těším, až budu všechno vědět. A možná budu touhle dobou za měsíc už dávno v Americe. No nic, budeme si muset ještě chvíli počkat. Děkuju za přečtení a ahoj. :)

Barbie

Vaříme na chatě 😍

Letní podvečer