Broadwayské představení

S časem, který ve státech trávím narůstá také množství zážitků, které se postupně nakupují. Jeden z největších je ten včerejší, ze čtvrtka 14. října. 

V den ke kterému jsme s přáteli vzhlíželi již od začátku září nastal, a my se vydali do Milwaukee, největšího města Wisconsinu do divadla. Nejednalo se jen tak o obyčejné divadlo a nejednalo se jen tak o obyčejné představení. Budova kterou jsme navštívili byla budova jednoho z největších divadel ve státě, a hra kterou jsme tam přijeli shlédnout byla hra s Brodwayskou produkcí. Herci z Broadwaye - ano, z té Newyorské Broadwaye mají v tuto chvíli tour po státech a hrají představení Hamilton. 

Pětipatrová budova s pěti balkony v sále s místy pro více než čtyři tisíce osob nás pohltila svou majestátností a vznešeností. Červené koberce, zlaté zábradlí, nespočet ochozů, spletitých schodišť a výtahů, množství barů a zasedacích prostorů, a možná i mnohem víc co jsem neměl možnost spatřit mi vzalo dech. To hlavní ještě mělo přijít. 

 

Představení. Hra Hamilton zobrazuje politický průběh americké války za nezávislost moderní formou muzikálu. Jedná se o muzikál z roku 2004, který je plný popových a rapových skladeb.  V současné chvíli nejspíše nejikoničtější divadelní hra ktera se o první příčky může přít maximálně s představením Wicked. 

Když jsme se dostali do budovy, měli jsme dobrý problém se zorientovat v prostoru. Nebyli jsme si jistí na jakém patře se nacházíme, ani na jakém jsou naše místa. Jediné místo kam jsme se ze začátku dokázali dostat bylo foyer ve kterém byl stánek se suvenýry, ze kterého jsem si odnesl mikinu s logem představení, tři bary a klavír. Jakožto klavíristovi mi to nedalo, a šel jsem se na klavír podívat. Prohlédl jsem si nádhernou konstrukci klavírního křídla a přešel jsem ke klaviatuře, která byla zavřená. Nejspíše to nebylo na místě, ale otevřel jsem ji a hádejte co jsem neviděl. Petrof. Klavír vyrobený v mém rodném městě, v Hradci Králové. Rychle jsem ho zaklapl a odešel od něj, protože jsem na něj rozhodně sahat neměl, ale byl to naprosto unikátní pocit. Já jsem si ho samozřejmě inteligentně nevyfotil. 

Z foyer jsme se dostali asi po třiceti minutách, a vydali jsme se po schodech nahorů k balkonům. Na našich lístcích bylo sice floor 4 ale reálně to znamenalo balkon 4, který byl v patře pátém. Tak jsme si zmateně vyšli schody dvakrát. Kvůli pravidlům divadla jsme si pódium vyfotit nemohli, ale možná jsem na to pravidlo tak trochu zapomněl.

Představení bylo - no zkrátka dokonalé. Naprosto dechberoucí zpracování všech skladeb s neuvěřitelnými pěveckými výkony jenž  nechávali rozum stát mě ohromovali celou dobu představení. Takový zážitek je složité popsat slovy. Je to jako psát recept bez slova o ingrediencích. 

Po celkové délce tří hodin jsme se odebrali z divadla na oběd. Co mě naprosto překvapilo na konci bylo, že nebyla žádná děkovačka, kromě jedné úklony a odchodu z pódia. Potlesk také netrval závratně dlouho. Divadlo na nejvyšší světové úrovni, a neměli děkovačku. 

Se západem slunce jsme nastoupili do autobusů na tříhodinovou cestu zpět do La Crosse, města ve kterém bydlím  a rozloučili se s Milwaukee.