Můj první týden ve státech

Odletět do spojených států bylo, dalo by se říci, jedno z mých největších rozhodnutí v mém dosavadním životě. Opustit Česko, domov, rodinu, přátele, zkrátka všechno, v čem jsem vyrůstal a co jsem znal. Moje přípravy na odlet trvali již od předloňského roku, jelikož jsem měl původně vyrazit již v loni. To se ale kvůli pandemii neuskutečnilo, a tak jsem ve státech letos.

Vyrazil jsem v pondělí šestnáctého srpna letem z Prahy, přes Amsterdam, do Minneapolis, odkud jsem jel asi dvě hodiny do města, ve kterém strávím následujících deset měsíců, do města La Crosse ve státě Wisconsin. Jedná se o jeden z nejsevernějších států spojených států, tudíž zima bude rozhodně výživná. To je ovšem něco, co mě teprve čeká, tudíž to nebudu nyní moc rozvádět.

Ihned po příletu jsem si všimnul jedné zásadní věci. Všechno je tu větší. Musím říct, že jsem o tom již slyšel, ale moc jsem nepřemýšlel nad tím, že je to pravda. Například auta jsou doslova obří. Každé druhé auto je truck, který je tak dva krát větší než standardní auto v Čechách. A u aut to nekončí – ani z daleka. Balení doslova čehokoliv je minimálně dvakrát, ideálně třikrát či čtyřikrát, větší než v Česku. Další poznatky vám zmíním v dalších příspěvcích. 

Ihned druhý den po příletu (úterý) jsem se byl podívat ve škole. Nebyl jsem tam kvůli tomu, že by škola už začala, ale chtěl jsem se podívat na zkoušku místního sboru, jelikož hudba je mým primárním koníčkem. A musím říct, že mě to natolik zaujalo, že mé definitivní rozhodnutí přidat se do sboru jsem učinil v několika prvních minutách co jsem tam byl. Není to totiž jen tak obyčejný sbor, ale jedná se o čtyřhlasý gospel s přibližně šedesáti členy, jehož součástí je také taneční vystoupení. Sice nebudu mít moc příležitostí využít svoje hraní na klavír, ale to si můžu vykompenzovat doma, jelikož v hostitelské rodině klavír mám. Následující dny až do pátku jsem chodil do školy na čtyřhodinové zkoušky sboru, a udělal jsem si pár přátel. S hostitelskými rodiči jsem se seznámil s množstvím jejich přátel, a trochu více poznal „americkou náturu“. Američané jsou neuvěřitelně přátelští a otevření. Někdy možná až moc. K tomu více ale někdy jindy.