District meet & prom

V dubnu se událo spousta věcí: skončila mi track season, district meet v UIL a senior prom!

První týden v dubnu mě čekal týden plný district meets: track, academics. Track jsem měla rozdělený na dva dny, jeden den jsem běžela 2 míle, druhý den 1600m a 800m. Jelikož jsem JV, tak tohle byly mé poslední závody, a proto i konec tříměsíční sezóny. Jsem moc vděčná, že jsem si tento sport vyzkoušela, i když to pro mě bylo extrémně náročné. Jsem běžec začátečník a ve finále jsem běhala long distance – na každých závodech vždy tři různé závody: 2 miles, 1 mile, 800m. Sama nevěřím, že jsem to zvládla, ale asi do dokazuje jediné: "Je to jen v hlavě." Aneb, zvládnete více, než si myslíte.

V ten samý týden jsem měla i UIL academics district meet, na který jsem se posledních několik týdnů pilně připravovala. Já osobně soutěžím v kategorii science – píši test, který obsahuje dohromady 60 otázek z fyziky, biologie a chemie, a na řešení problémů máme maximálně dvě hodiny. Šprtání se mi vyplatilo a naše škola vyhrála a my tak postoupili na regionals:) Celkově jsem domů tak přivezla tři medaile: bronz za třetí místo celkově, stříbro za druhé nejvyšší skóre ve fyzice a pak zlato za týmové umístění. Navíc jsme já i Sun (exchange student z Thajska) překonali maximální počet bodů, který v tomto testu na naší škole někdo kdy získal, a nastavili tak nový školní rekord! Laťka pro další ročníky je teď fakt vysoko:) Nicméně to znamená, že na konci dubna jedeme jako celý tým na Texas Tech University bojovat o postup na State meet, tak nám držte palce.

Asi z toho všeho kovu budu mít těžký kufr:DD

Naše plaketa, první v kategorii science pro naši školu vůbec

Poslední věc, o které se tu dnes rozepíši, je prom. Na naší škole, překvapivě, prom není "big deal". Místo dlouhých šatů jsme oblékly krátké a akci si užili na maximum. Já jsem strávila čas s kamarády (běhaní na podpatcích kvůli fotkám v Mineral Wells byla rozhodně výzva), roztančila se na parketu a pak jsme se ve skupině čtrnácti lidí vydali na hodně pozdní večeři do restaurace "Chili’s". K mému překvapení jsme se místo s naštvanou obsluhou (obsluhovat čtrnáct teenagerů není žádný med) setkali naopak se super číšníky, kteří nám navíc dali tři dezerty zdarma. Celý večer byl úplně skvělý, až je mi smutno, že už mám prom za sebou. Prom představuje takový pomyslný milník v mém programu – odstartovala totiž etapu: "tyjo, já už fakt brzo letím domů".

Jedna společná <3

"Naaah nikdo nás nepřejede."

Celkově se mám fajnově – vlastně teď prožívám asi nejlepší období z celého programu. Ale vůbec mi nepřipadá, že by mi za měsíc měla končit škola, což je hrozně zvláštní, neboť v Česku euforie z blížícího se konce vždy přichází už v polovině dubna. Poslední dobou hodně času trávím s kamarády nebo ve škole a při myšlení na Česko je mi docela smutno. Ano, těším se na kopu věcí, ale zase mi takových věcí bude chybět. Dokonce jsem se našla i v americkém školství. Celkově vám své pocity a zkušenosti určitě někdy v budoucnu ráda shrnu.

To by bylo pro dnešek tak nějak všechno:) Dneska, když to sepisuji, se akorát chystám na science regionals a tak se ve mně mísí strašně moc pocitů. Věřím ale, že jste si dnešní life update užili (už jich moc nebude). Také se musím přiznat, že psát kultivovaně česky mi dělá FAKT problém, ale myslím, že to jste nejspíš poznali.

Tak zase příště, mějte se fanfárově,

Kačí<3