Hodně školy a má první medaile z cross country

Prvně vám povím o tom, jak to chodí na zdejší střední škole, protože nám před týdnem skončilo první známkovací období. Nevím, jak přesně známkovací systém funguje ve zbytku Spojených států, nicméně v oblasti, kde bydlím, máme tzv. „six weeks grading periods“. To znamená, že každých šest týdnů se vám zprůměrují všechny známky a „vyrobí se“ tak známka finální. Průměr těchto finálních známek se pak objeví na vašem vysvědčení na konci semestru (my máme vždy 3 období na semestr). Známky se u mě na škole uvádějí v procentech a abyste prošli, musíte mít vždy 70 % a více. Pokud jste student-athlete, máte povinnost si vaše známky hlídat, když totiž v nějakém předmětu nedosahujete ani na zmíněné minimální skóre, zakáží vám na příští tři týdny soutěžit ve vaší disciplíně. To se možná může zdát dost přísné a striktní, ale věřte, že udržovat si zde dobré známky není nijak náročné (pokud porovnáváme s průměrným českým gymnáziem). Ve všech mých předmětech známky z testů tvoří jen 50 % výsledného prospěchu. Pokud tedy v hodinách pracujete a děláte domácí úkoly, tak se opravdu není čeho bát:) Mně osobně zdejší systém vyhovuje a jsem ráda, že se tady bere velký ohled právě na práci v hodině.

Z mé zkušenosti mohu říct, že američtí učitelé jsou milý a velmi vstřícní – pokud potřebujete něco vysvětlit, věnují vám čas i mimo vyučovací hodiny. Toho jsem využila i já, když jsem dva týdny před koncem známkovacího období přešla do AP physics a potřebovala jsem něco, co jsme v Česku nedělali, dovysvětlit. V hodinách fyziky se tady navíc hlásím daleko více než v Česku, ať už když chci přispět k tématu nebo když něčemu nerozumím a hodiny mě opravdu baví (mé české já v prváku by nikdy nevěřilo, že toto řeknu). Navíc výběr předmětů je často opravdu široký, takže se každý má možnost najít ve svém – já mám kromě klasických academics i yearbook a audio-video production.

Také bych s vámi ráda sdílela svůj první úspěch v cross country. V Česku nemám kvůli dlouhému dojíždění do školy skoro žádný volný čas, tak jsem chtěla využít zdejší příležitosti dělat nějaký sport. Jako člověk, který dlouhá léta neměl rád běhání, jsem si zvolila cross country – mám ráda výzvy;) A tak jsem začala úplně od nuly běhat ve 30 °C každý den v 6 ráno. Po dlouhém měsíci a půl jsem se zlepšila a vyhrála svoji první medaili. Je to naprosto nepopsatelný pocit (psáno člověkem, kterého si na tělocviku vybírají do týmu jako posledního lol). Nejde o to být nejlepší, ani o to mít ten nejlepší zážitek, jde o to mít zkušenost, která vás něco naučila nebo vás nějak posunula.

Chvilku potom, co jsem proběhla cílem;) coach mě hned vyfotil, abych se mohla pochlubit doma:D Medaili tady dostává většinou prvních deset v cíli, já doběhla pátá.

Další medaile spam:) společná fotka s kamarádkou, která běhá stejnou kategorii

Další zajímavý zážitek z uplynulých dvou týdnů je určitě americká svatba. O tom, že ji s hostitelskou ségrou navštívíme, jsem věděla už od května, tak jsem byla opravdu zvědavá. Na svatbu přišlo kolem 100 lidí, bylo zde hodně dobrého jídla a dlouhá zábava – taneční parket, moderátor, spousta proslovů od známých. Ženich měl své „groomsmen“ a nevěsta měla své „bridesmades“, což je tady oproti Česku tradiční záležitost. Celkově bylo zajímavé, jak velká událost tato svatba byla, samotné ceremonii a after-party předcházela i bridal shower a bachelorette party.

Svatba a podzimní výzdoba

Tady můj blog dneska končí;) Díky moc všem, co si mé články čtou – snad byly mé školní postřehy v něčem zajímavé, navíc se mi po dvou měsících tady souvislé texty česky nepíší úplně snadno:DD

Mějte se fanfárově, u dalšího blogísku čauky!

Kačka;)

PS: přidávám fotku gulášku, který jsem zde ukuchtila (dokonce jsem měla tu čest ochutnat i jeho americkou verzi, která připomíná boloňskou omáčku:)

Gulášek<33 sklidila jsem úspěch (příště snad i s knedlíkem)

Naše škola ve večerních hodinách, často jsem tam do 8:30 pm kvůli musical rehearsals.