Homecoming week

Hned na začátku října nás ve škole čekal homecoming week. V překladu do češtiny jsme se každý den oblékali na nějaké téma a v týmech se soutěžilo o nejlepší kostýmy. V pondělí byl můj nejoblíbenější pajamas day. V úterý jsme měli reverse day, což znamenalo, že si holky a kluci vyměnili nejen oblečení, ale i chování a někteří kluci si odvážně nechali udělat i pořádný make-up. Ve středu byl tzv. picture day, takže všichni museli být hezky formálně oblečení, protože každý přece chce, aby mu to na konci roku v ročence slušelo. No a na závěr nás ve čtvrtek čekal yellow-blue day, což byl den v barvách naší školy. Náš tým sice na celkový počet bodů nevyhrál, ale bylo fajn si takhle vyzkoušet školní tradice a opravdu jsme si to užili.

  
Na konci týdne se konala ta nejdůležitější událost - homecoming football game. Poslední hra sezóny na domácí půdě, přitom moje první. Všichni jsme se těšili a hlavně jsme podporovali spolužáky. Byla to další skvělá příležitost jak poznat nové lidi nejen z našeho města. Celá ta akce byla větší než jsem čekala. Koho by napadlo, že celé město bude zářit v barvách školy? Lidi to tu berou dost vážně. Byla to velká událost, a i když se mi za celý večer nepodařilo pochytit pravidla (a že jsem se fakt snažila), opravdu jsem si to užila. My všichni.
 

Tenhle víkend jsme vyrazily s holkama na nákupy pořádně teplého oblečení. Tady v horách nás čeká dlouhá a chladná zima a je potřeba se na to připravit. Jelikož jsem letěla poněkud na lehko jen s jedním kufrem, tak všechno zimní oblečení i boty zůstaly doma a musím si tu pořídit úplně nový šatník. V sobotu jsme jely na ranč kousek za městem. Naše host mamka tam má ustájené koně, a jelikož tu moc jiných mimoškolních aktivit k dispozici nemáme, tak jsme začaly aspoň jezdit. Na koni jsem seděla naposledy pět let zpátky a ten kůň mi tehdy dal pořádný důvod přestat. Od té doby z nich mám pořádný respekt, ale koně naší host mamky jsou opravdu hodní a poslušní a řekla bych, že se mi díky nim podařilo překonat ten několikaletý strach, za což jsem opravdu ráda. Dokonce mě to začalo i bavit, čímž jsem překvapila sama sebe, ale rozhodně mi to nevadí. Spíš naopak.