Konec sezóny

Už mě bohužel čekají jen závěrečné závody a track sezóna bude oficiálně u konce. Musím říct, že už teď mi to bude opravdu hodně chybět. Ty každodenní tréninky, pravidelné závody a spousta úžasných lidí se za těch několik týdnů staly mou součástí a svým způsobem mě naplňovaly. Tento týden jsme už měli poslední trénink, na kterém jsme si já a pár dalších seniors užili náš běh slávy na ukončení nejen sezóny, ale hlavně našeho studia tady. V následujících dnech nás čekají ještě poslední oficiální závody sezóny, kde se rozhodne o finálních postupech do státního kola. Jsem sice na poměrně malém ostrově, ale sport se tu bere opravdu vážně, takže konkurence je veliká. U některých lidí si dokonce ani nevšimnete, že okolo vás proběhli. 

Já sama jsem se hned na začátku sezóny do státního kola kvalifikovala, pak jsem se ale zranila a kvůli zhoršeným výkonům jsem se bohužel v žebříčku posunula dolů. Tady se ale nikdo jen tak nevzdává, obzvlášť ne když se to zranění dá prostě rozhýbat. I když posledních pár týdnů pro mě kvůli tomu bylo dost náročných, dostala jsem se zpátky do formy a minulý týden se mi dokonce i v dešti a běhu doslova na vodě podařilo dát můj nový osobní rekord. Sice se do státního kola nakonec pravděpodobně nedostanu, i tak jsem ale ráda, že jsem to kvůli zranění s atletikou nevzdala a tak hezky to celé zakončila.

Týmová večeře

Dnes jsme s naším týmem na long distance měli ještě závěrečnou večeři, kterou zorganizovala naše nejúžasnější paní trenérka. Je vážně skvělá, vždy nás podporuje a o všechny se stará jako o své vlastní, což tam z nás spolu se všemi těmi lidmi dělá jednu velkou, úžasnou rodinu. Nevím, jestli byla ta spousta jídla nejlepší nápad takhle večer před závodem, ale rozhodně to stálo za to. Jak jsem řekla dneska, když jsem ochutnala ten výborný cheesecake: “Spokojený žaludek je důležitější než vítězství”, i když doufám, že nás ta večeře ty první příčky stát nebude.

Tak zatím ahoj za dva týdny u dalšího blogu.