Blog ze střední školy v USA – Kristýna Hrabovská

28. 04. 2023, Kristýna Hrabovská | Blogy studentů z USA

První část mé cesty do USA

Ahoj, vítejte na mém blogu, který budu každý měsíc doplňovat o nové informace a zážitky ohledně mého amerického snu. Dnes se s vámi podělím o průběh výběrového řízení a své prvotní pocity a myšlenky.

O studiu na americké střední škole jsem snila už několik let, letos konečně přišla nějaká příležitost si svůj sen splnit. Hledala jsem stipendium a narazila jsem na CCI. Přečetla jsem si podmínky, nějaký ten test, vysvědčení, to by nebyl problém, pak jsem si ale všimla, že musím natočit video, což jsem nikdy předtím nedělala, ale tak asi už byl nejvyšší čas. Jenže pak přišel větší problém, datum výběrového řízení. Bylo to v listopadu, sotva jsem se o CCI dozvěděla a už jsem měla jen týden na to se přihlásit, natočit video a všechno odevzdat. A to nebyl jediný problém s datem, v době výběrového řízení jsem měla být na dovolené, která už nešla zrušit. Takže jsem si řekla, že se svého amerického snu budu muset vzdát.

V lednu jsem měla nutkání zase začít hledat nějakou možnost, jak získat stipendium. Opět jsem narazila na CCI a k mému překvapení bylo datum výběrového řízení jiné. Řekla jsem si, že se výběrové řízení asi přesunulo, ale nakonec jsem zjistila, že termínů je víc, díky bohu. Do dalšího termínu už mi zbývalo víc času, takže jsem si připravila vysvědčení, natočila video, napsala esej, poslala přihlášku a čekala.

22. ledna jsem vyrazila sama do Hradce, abych si napsala test a odpověděla na nějaké otázky. Nikomu jsem nic neříkala, prostě jsem to chtěla zkusit, buď to vyjde nebo ne. Na výsledky jsme čekali jen pár dní a nějakým zázrakem jsem postoupila do užšího výběru. Teď nás čekalo vyplňování formulářů, psaní dalších esejí, sehnání doporučení od učitelů a na závěr ještě pohovor. Ten mě děsil nejvíc, ale kupodivu z toho všeho byl nejvíc v klidu. Mluvila jsem s lidmi z americké agentury a překvapilo mě, jak byli milí a příjemní. Na výsledky jsem čekala asi měsíc. Když jsem se dozvěděla, že jsem to vyhrála, nemohla jsem tomu uvěřit. Seděla jsem zrovna v autobuse a měla před sebou ještě několika hodinovou cestu, takže jsem nemohla svoji radost ani nijak vyjádřit.

Teprve po pár hodinách jsem volala rodině a kamarádům, že mě rok neuvidí. Kupodivu byli všichni nadšení a moc mi to přáli, než jim došlo, že jim asi budu chybět. Začaly mě postupně napadat myšlenky, jestli vůbec chci jet, jestli to bez všech těch lidí zvládnu. Nejdéle jsem zatím byla bez rodiny měsíc a tohle je 10× tolik. Na druhou stranu se neskutečně těším na svoji hostitelskou rodinu, nové přátele a všechno, co mě za oceánem čeká. Naučím se, jak se v Americe žije, poznám spoustu nových lidí a získám úžasné celoživotní vzpomínky. Na oplátku svou novou rodinu a kamarády naučím něco o životě v Evropě a České republice. Řekla jsem si, že už jsem ušla velký kus cesty a příliš si toužím splnit svůj americký sen na to, abych to teď vzdala. Za pár měsíců to bude realita a já se už nemůžu dočkat.