Půlka prázdnin... pořád nic?

Musím říct, že se snažím si prázdniny užít naplno, ale pod vším tím tlakem je prakticky nemožné nebýt alespoň trochu ve stresu. Pořád nevím, kde ten rok budu ani kdy letím. Plány na srpen si dělat nemůžu, protože by z nich mohlo okamžitě sejít, celkem šokující bylo zjištění, že se můžu všechno dozvědět jen pár dní před odletem, takže jediné, co můžu mít připravené, je letní a zimní verze kompletního seznamu věcí, protože můžu skončit kdekoliv od Aljašky až po Havaj. 

 

Zhruba v polovině července jsem si byla v Praze na ambasádě zařídit vízum. K mému překvapení to bylo úplně jednoduché a i docela rychlé, celkově jsem tam určitě nestrávila víc jak tři čtvrtě hodiny. Je to tam podobné jak na poště, vezmete si lísteček s číslem a čekáte, než si vás zavolají k okýnku. Tam si mě zavolali celkem třikrát, jednou chtěli všechny důležité papíry, pak otisky a nakonec mi jen dali do ruky potvrzení, že jsem dostala vízum. Když jsem si o tom zjišťovala nějaké informace na internetu, všude se psalo o nějakém pohovoru, důležitých papírech včetně bankovních výpisů apod., jenže ty jsem s sebou neměla, dokonce jsem si zapomněla i fotku a potvrzení platby za vízum. Fotku jsme ještě ráno narychlo zařizovaly s mamkou, na ambasádě mají i vlastní fotokoutek, kam lidi bez fotky posílali, ale nakonec ji po mně nikdo nechtěl, ani ty papíry nikomu nechyběly. 

 

Kromě zařízení víza byla ještě potřeba sehnat si dolarovou kartu, abych to neměla v Americe zbytečně komplikované. Kartu mi vytvořili během dvou minut, takže vůbec žádný problém a už kromě toho nejdůležitějšího - umístění, zbývalo jen obejít pár posledních doktorů. Ještě jsem si pro jistotu nechala kompletně zkontrolovat zuby a udělat rentgen a pak ještě pár dalších věcí, aby bylo všechno v naprostém pořádku.

 

Svoje poslední "dětské" prázdniny si ale vážně snažím užít co nejvíce, za celý červenec jsem neměla víc jak dva dny, kdy bych nebyla někde na výletě nebo dovolené, ještě jsem se loučila s některými členy rodiny a teď si užívám poslední letošní dovolenou s přítelem. Musím říct, že tím, kolik času spolu teď trávíme, bude loučení určitě ještě těžší, než jsem myslela... Všechno teď bylo dost náročné, ale vzhledem k tomu, že je prakticky veškeré zařizování za mnou, můžu už jen čekat na ten nejočekávanější telefonát.