Blog ze střední školy v USA – Kristýna Šnyrychová

07. 04. 2021, Kristýna Šnyrychová | Blogy studentů z USA

Farmland a Velikonoce v USA

Ahojky a vítám vás. Nedávno jsme oslavili Velikonoce, a tak tímto článkem vás provedu naším dnem.

Je neděle, přece den volna, takže logicky si pospím aspoň do osmi. Přesně minutu po osmé mi nějaký malý skřítek rozrazil dveře do pokoje s tím, že přišel EASTER BUNNY! Jupíí, a kvůli tomu musím vstávat. Ne ale vážně, po takových deseti letech přišel velikonoční zajíček a donesl mi dárky. Přirovnala bych to k Santovi. Večer jsme společně nachystali tašky ke krbu a ráno byly naplněné různými sladkostmi. Taky jsem dostala další mikinu, protože mikin není nikdy dost. Hned po krásném překvapení jsme se připravili do kostela. Na velikonoční neděli si dala spousta z nás záležet jak na vzhledu, tak i outfitu. Počasí už je jako v létě, a proto jsem zvolila šaty a letní botky. V kostele jsme po měsíci odhalili, kdo je náš Prayer Pal. Po dostání čtyř dopisů jsme poděkovali jedné naši paní učitelce, která se na tom podílela. Každé dítě mělo jednoho dospělého. My jsme jakoby tři sourozenci, proto jsme měli společného Prayer Pal. V polovině jsme jakožto starší dostali za úkol schovat pár vajíček na zahradě za kostelem. Děti po skončení mohly sbírat a užívat si sladkých odměn.

Joe, Gigi, já a Sofi

tato se narodila už v lednu

Velikonoce v USA se značně liší od českých. Nemají Velikonoční pondělí, ale jenom neděli. Také vůbec neznají pomlázku a to, že by kluci chodili mrskat holky a polívat vodou. Taky jsme neměli košík plný čokoládových vajíček, ale zkrátka jenom dobroty, které máme celoročně. Na velikonoční oběd 5. dubna jsme pozvali prarodiče. Ještě v sobotu večer jsem už po třetí udělala bramborový salát, protože můj hostitelský děda ho úplně zbožňuje. Jako přísahám, nikdo to tolik neocenil jako on. Všechny sváteční obědy jako Díkuvzdání, štědrovečerní večeře a teď Velikonoce jsme strávili s nimi. Docela jsem si zavzpomínala na podzim a musím říct, že Velikonoce byly příjemně strávené. Konečně jsem si nepřipadala tak moc cizí, zkrátka už jsme si blízcí. S babi je vždycky sranda. Vymýšlí a podporuje nás v různých praštěných nápadech. Odpoledne jsme s ní a Andie seděly v trávě a krmily kozy. Znáte to, jak vždycky ve filmu žijí lidé na farmě a narodí se kůzlátka. Nám se nedávno narodily další. Tentokrát černé. Pak tam je jedna neposlušná koza máma a neustále má potřebu přeskakovat plot, aby se mohla jít najíst. Nana = babi je vzala okolo na procházku. To vypadalo tak směšně, jak jí čtyři kozy následovaly. Kolem druhé přijela Helena a její rodina. Spolu všechny děti, ano zní to podivuhodně, ale my s Helenou si tu dneska hrajeme na děti, jsme se vydaly hledat vajíčka. Pak tam byly také opravdové, které jsme si rozkřaply o hlavu. Naštěstí v tom byly jen papírky, které jdou těžce sundat z vlasů. Gigi, naše 95ti letá prababi se k nám připadala. Domov důchodců je hned naproti. Sestřičky jí pomohly ven, a tak strávila čas na sluníčku s rodinou. Celý den jsme byli na zahradě, skákali na trampolíně, jezdili na čtyřkolce a bylo TAK MOC nádherně, že se mi nechtělo domů. Už začíná léto. Stromy už se zelenají, příroda se probouzí a žít na farmě mě baví čím dál více.