Blog ze střední školy v USA – Kristýna Šnyrychová

04. 11. 2020, Kristýna Šnyrychová | Blogy studentů z USA

Konec fotbalové sezóny

Vážně jsem nečekala, že tuto kapitolu budu psát tak brzo. Vždyť já jsem se ani nestihla pořádně rozhlédnout a ono už je konec sezóny? To tak strašně letí. Každopádně normálně bychom ještě pár týdnů pokračovali, ale nemáme dostatek hráčů v našem týmu. Jeden si zlomil ruku a dva přestali. Tím pádem se počet snížil natolik, že již nemůžeme hrát.

Američanky a já:D

Páteční odpoledne jsem si užívala, jak jen to šlo. Většinou nám vyšlo počasí a bylo krásně. Jelikož je americký fotbal pro místní oblíbenou aktivitou, tak se scházela téměř celá škola. Dokonce i babičky, prababičky a dědečkové přicházeli povzbuzovat. Začínávali jsme kolem šesté v podvečer.

Jakožto milovník západu slunce jsem si to užívala již od začátku naplno. Pamatuju si, že možná jednou nám pršelo, ale jinak to vždycky mělo tu magickou atmosféru. Neskutečně se mi líbí, jak mají tradice, které neustále opakují. Pokaždé když fotbalisté naběhli na hřiště, tak mi došlo o čem je ta HIGH SCHOOL. O těchto momentech. Celkově jsem si můj úplně první „game day“ v pátek užila nejvíc. Zkrátka to bylo jako splnění filmového snů.

Altoona

typický páteční večer

Mám asi jenom jednu věc, která mě trošku štvala. Pochopitelně když jste noví, nevíte a neznáte daný systém. A proto jsem většinou nikdy nevěděla, co se bude dít, kdy přijde to nejlepší během večera, jak to jde za sebou, proč stojíme tady, a ne tam a tak dále. Je toho ještě spousta. Ale to je právě to, proč jsem tady. Abych si mohla zažít být jednou ta cizí a uvědomit si, že nic není na první dobrou.

first game

Joo a taky takhle musíme chodit v pátek do školy:)

Tak tohle mě vážně baví!

Američané vás budou vnímat jako normální osobu. Rádi pomáhají, vysvětlují, přijmou vás, ale NIKDY vám nebudou rozumět jako ostatní výměnní studenti. A důvod je jasný. Ten, kdo to nezažije, tak ti bohužel nikdy nebude přesně rozumět, jak to prožíváš. A je to naprosto normální se cítit jinak. Já sama to občas nechápu a toužím po tom, abych byla jako oni. Prostě se cítit jako doma. Všechno vnímat komfortně. To, jak jsem se cítila nesvá na prvním a posledním zápase, je sakra rozdíl. Časem se to zlepší. A to o hodně! Ale důležité je si uvědomit, že tohle je váš DRUHÝ domov.

Nicméně tohle je pouze jedna krátká sezóna a nic nám nekončí! Čeká nás pokračování, a to v basketbalové sezóně. Rozdíl bude akorát v tom, že budeme v hale. A i když to vždycky nebylo tak světlé a dokonalé, tak ve finále člověk vzpomíná jenom na to podstatné a momenty, které mu uvíznou v srdci napořád.