Labor Day

V pondělí 7.9. jsme měli první volno ze školy. Celkem brzo na začátek školního roku, na to v Česku nejsem zvyklá. Hned ráno mě přišly vzbudit moje ségry a skočily mi na postel. Tak za tohle bych vraždila, ale byla jsem nejvíc šťastná, že už mě berou jako vlastní. Kolem osmé ráno jsem musela vstávat, což už je normální čas oproti tomu, co mě zase čeká zítra. Dala jsem si toustový chleba s nutellou a jeden crossaint. Musela jsem se najíst, protože nás čekala další skvělá aktivita, kterou jsem ještě v životě nezkoušela. Naši mě vzali rybařit! Do hodiny jsme si zabalili své saky paky a mohli vyrazit.

Na místě jsme se ještě setkali s druhou rodinou, kteří hostí Helenu. Byla stejně nervózně natěšená jak já. Joe, můj host taťka mi připravil prut. Mě už čekalo jenom nasazení žradýlka pro ryby. Hrábla jsem do hlíny pro slizkou žížalu a snažila se jí propíchnout na háček. Zpočátku mi z toho dvakrát dobře nebylo, ale s mým štěstím jsem si na to musela zvyknout. Tak a bylo. Teď ještě jak to funguje. Další trapas. Házela jsem tam sebou jak leklá ryba, abych to hodila do vody, když v ten moment si mě všiml Joe a vybuchl smíchy, že takto to nefunguje. Snažil se mi to ukázat. Po pár pokusech se mi to povedlo. Hurá a jde se rybařit. Ani ne do tří minut moje nejmladší ségra ulovila větší rybu než je ona. Regulérně jsem byla v šoku, co tady v té vodě žije. Oslavili jsme to potleskem a pokračovali. 

Já a za mnou Helena. (také exchange studentka)

Helena byla druhá, kdo něco chytil. Sice menší ryba, ale také ryba! A já nic. Hodinu tam stojím, pořád dokola stahuju a nahazuju prut až to najednou škubne. Rychle roluju zpátky, aby mi neutekla. Stejně to bylo zbytečné. Uplavala. To se stalo ještě třikrát. Na počtvrté už se to skoro povedlo. Celá nadšená jak táhnu rybu z vody, ale onooo to nevypadá úplně jako ryba. Pozoruju můj úlovek a tam kus hadru. Všichni kolem mě červení až v křečích a já si říkám, má ještě cenu pokračovat? Po pár minutách už jsem to vzdala. Nic jsem neulovila. Jo teda kus bordelu. Dobře Týno. Poté se mě Taeler ptala, jestli chci jít i po obědě. S úsměvem na tváři jsem jí odpověděla, že asi ne. Úplně mě chápala. 

Andie - moje "starší" ségra

Ainsley - mladší ségra a její extra úlovek:)

Na cestě domů mi přišla zpráva od Kamryn jestli nechci s ní, Jen a Brynn jet k jezeru. Absolutně jsem netušila, kdo jsou ti lidi, ale hned jsem ji napsala, že s radostí pojedu. Doma jsem si dojedla svůj nedělní oběd z restaurace, pak se sbalila a stojím u dveří. Pořád jsem nevěděla co jedem dělat, jak dlouho tam budeme a s kým vůbec. Jak mě vyzvedli, tak všichni byli nejvíc rozzáření, že mě konečně potkali. A já samozřejmě taky! Mířili jsme k jezeru Fort Scott nedaleko Moranu. Když jsme přijížděli, tak jsem byla mile překvapená. Celkem velké jezero. Následně jsem se dozvěděla, že budeme na lodi a můžeme si vyzkoušet s holkami vodní pohovku. Bože to je skvělý! Přípravy proběhly rychle a šlo se na loď. Ještě bych mohla objasnit, kdo tam teda s námi byl. Jen, to je tak hodná paní, která minulý rok hostila kluka z Brazílie. Její manžel, poté od Kamryn mamka, Brynn, což je kamarádka ze školy. Už jsem jí dříve potkala, ale já si ty lidi pamatuju podle vzhledu, ne podle jména. A pak už jen já a Kam. Po chvíli strávené malou projížďkou na lodi jsme si oblíkaly vesty a nastupovaly na nafukovací vodní pohovku. Ze začátku to bylo v pohodě, ale jak pak přidal na plyn, začínal to být trochu adrenalin. Jezdili jsme dlouho. Až do západu Slunce. Jednou se mi podařilo vypadnout, což teda při takové rychlostí není zrovna příjemné. Naštěstí jsem ale nebyla jediná. Kam spadla hned po mě. Smály jsme se totálním nesmyslům a dospělí si to taky užívali. Svačina na lodi, pak jsem poprvé vyzkoušela V8 drink. Sladká mňamka. Celkově to bylo parádní. Bohužel večer, když jsme jednu dušnu nechali na kraji a jeli se projet okolo, tak nám jí nějaký blbec ukradl. Štěstí, že mají ještě jednu. Kamery tam nebyly, takže není možné jí dohledat. Proč to ti lidí berou, když to není jejich. To se nedělá.

Západ slunce z lodě.

Kolem půl osmé jsme to zabalili a jeli domů. Po cestě byla krátká zastávka v Mcdonaldu. Když jsem si chtěla sama koupit hamburger, tak mamka od Kam mě nenechala. Já už si fakt připadám hrozně blbě jak mi tady všechno platí. Takže jsem přemýšlela jak jí to vrátím. Nic už jsem koupit nemohla. Jediné, co jsem ale mohla bylo poděkovat. Sedli jsme si na chvíli, ale pak jsme usoudili, že bude lepší, když si to sníme v autě. Písničky hrály na plné pecky a jedeme domů. Nejkrásnější odpoledne v Americe doposud. Tolik zábavy, laskavosti a radosti najednou. Jak mě dovezli domů, zase jsem jako blázen děkovala, že mě vzali s sebou a mohla jsem to zažít. Věřte mi, nebo ne, ale toho kouzelného slovíčka není nikdy dost. Večer proběhl už jen krátký, ale vtipný pokec s rodinou. Celkem mě dostává, jak Joe pracuje celý den na farmě a večer si hraje hru jak sklízí obilí. Řekla jsem mu, že s ním je něco špatně. Pochopil to jako vtip a jel si dal. Taeler se smála a trochu zčervenala. Jelikož už jsem byla hodně unavená a zdrcená po celém dni, tak jsem si dala rychle sprchu a hned jsem šla spát. Ráno mě čeká totiž budík. Ale ne na osm či sedm, ale na 5:30. Hahahi, dobrou noc.

 

Kristýna Šnyrychová

Kristýna Šnyrychová, Kopřivnice
studentka v USA, Kansas, ročník 2020-2021

Poslední příspěvky

12. 05. 2021 Senior trip
10. 05. 2021 Naše první dovolená
21. 04. 2021 PROM
24. 03. 2021 Lyžování v Coloradu