Vánoce v USA - Ježíšek přišel do Kansasu?!

24. prosince 2020

Dobré ráno! Dneska máme Štědrý den! Nevěřím, nechápu, ale zvedneme hlavu a jdeme si to užít! Po včerejším trošku upadlém dni jsem se tohoto dne hodně bála. Přece nemůžu profňukat i Štědrý den. I když jsem v Americe, kde tento den nijak neslaví, mi stejně zůstala ta česká atmosféra a já jsem ho oslavit chtěla. Měla jsem nachystaný bramborový salát, a proto jsme pozvali babi a dědu na večeři. Tak moc jsem se těšila na náš americký Štědrý večer!

Hned po ránu jsem měla o tolik lepší náladu, než ten predešlý den. No já fakt nevím, co mi včera bylo. Sama si to nedokážu vysvětlit. (23. 12. jsem měla malou depku z toho, že budu o Vánočních prázdninách sama). Tady v Americe nemáme žádné cukroví. Jinak jsem se pokoušela o perníčky, ale na první pokus se mi VŮBEC nepovedly! Jakože až tak moc, že se nedaly jíst. Řekla bych, že to bude tím, jak tady mají úplně jiné suroviny, a neměří se v GRAMECH, ale v nějakých nesmyslných CUPS, tak se nedivím, že ve finále z toho vznikne něco jiného. Byla jsem z toho trochu smutná. Si určitě řekli, že neumím ani upéct easy perníky. Aspoň mě to donutilo zkusit ještě něco jiného. Rumové kuličky, to nebude tak těžké. Jo já vím, že tam je rum, ale to je taková trocha, že to můžou i děti. Dali jsme tam jen dvě lžičky, nějaké vanilkové piškoty, kakao, máslo a moučkový cukr. A řeknu vám, tohle mělo velký úspěch! 

Rumové kuličky

Po obalení kuliček kokosem jsem běžela pro notebook, abych se mohla spojit s rodinou. Společně jsme se všichni pozdravili a popřáli si krásné Vánoce. Já jsem pak šla do pokoje a dostávala jsem se skrz počítač k nám do Česka. Chtěla jsem s nimi prožít štědrovečerní večeři a sledovat jejich reakci rozbalování mých amerických dárků. Ségra mě postavila na stativ, který položila na místo, kde věčně sedím. Máma mi nachystala kousek filety a bramborového salátu. Společně jsme se pomodlili, popřáli si hodně zdraví do příštího roku, a hlavně ať už se tam příští rok sejdeme všichni. Pak se pustili do jídla a kecali jsme ovšem. Já můžu říct jen to, že byla jsem sice virtuálně spojená, ale já to zpětně vidím, jak kdybych tam byla reálně. Opravdu. Viděla jsem jejich úsměvy a vánoční vůni u nás znám za celý život. Stačilo si to jenom představit. Takže děkuji, že existují ty kamery! Postupně si všichni rozebrali i můj talíř, protože to jsem zkrátka snít nemohla. Škoda. Ale strašně ráda bych! Dopili jsme šampaňské a přišel čas rozbalit první dárek. Na můj rozkaz si vzali moje dárky z Ameriky. Moc jsem jich teda neposlala, jenom jeden pro mamku a taťku, a pak trošku víc pro ségru. Prarodičům jsem poslala pohlednici s mojí fotkou ať na mě nezapomenou. Ale když už to byl teda jenom jeden dárek, tak jsem přemýšlela, jak ho udělat originální. Koupila jsem tři šedé mikiny a díky kreativní Taeler jsem na něj nažehlila nálepku tvaru České republiky na zadní pravou stranu a Spojených Států nalevo. Nápis „My heart is in the USA“ se nachází v Atlantickém oceánu. A úplně nakonec jsme položili malé srdíčko do Kansasu, kde momentálně bydlím. Za mě tohle byl naprosto úžasný nápad a rodičům také vykouzlil úsměv na tváři. Teď mě můžou ještě půl roku nosit na zádech, než mě fyzicky uvidí. Podmínka byla, že si je oblečou na všechny rodinné návštěvy ať mám pocit, že tam jsem taky.:D

Tady mě vidíte dokonce dvakrát! (Viz v kapitole: Jak mě vyměnili za psa)

Dárek k Vánocům

Po krásném štědrovečerním kouzlu jsem přepla zpátky na ráno v Kansasu. Během dne jsme nic moc nedělali, spíš jen koukali na Sám doma, ujídali sladké a moje rumové kuličky. Až kolem šesté večer k nám přišli prarodiče od Taeler, Karsyn a Chance, což jsou Taeler sourozenci. Prostřeli jsme stůl, nachystali kuřecí řízky, lososa, bramborový salát a podobné přílohy. Společně jsme se všichni usadili a já jsem byla šťastná jak hvězda. Moc jsem si přála ať všichni sedíme spolu u stolu a ať to chytne vánoční atmosféru. Jinak ještě bych mohla zmínit, oni normálně tenhle večer neslaví vůbec. Nemají žádnou společnou večeři ani bramborový salát. No ale díky mně a naším tradicím jsme museli oslavit i Ježíška! Moje přání splnilo všechno, o to větší radost mi udělalo, když mi pochválili bramborový salát, a dokonce si odebrali kousek domů. Pravděpodobně měl ještě větší úspěch než rumové kuličky! Po večeři jsme se sešli u stromečku, kde jsme si rozdali své secret Santa presents. Vzpomínáte na Thanksgiving? Tam jsme si rozlosovali, kdo komu něco nadělí. Já jsem vyrobila ponožky s nápisem “maminčin mazánek” pro bratra od Taeler. A pak jsem mu kecla, že to znamená levá a pravá. Hihi, on si to hned překládal, ale google překladač nezklamal. Stejně pravda vyšla najevo. Nejlepší dárek dostal Joe, ale bohužel tady nemůžu říct, co dostal. Věřte mi, chtěl by to každej chlap. Já jsem dostala loterii a vyhrála jsem 20 dolarů!

Tento nápad nebyl ani můj, ale Taeler:D

Outfit na Štědrý večer

Náš secrat Santa pomalu končil, babi a děda spolu s Karsyn a Chance odchází a k nám přichází český Ježíšek. Já jsem žádného ježíška neočekávala ani jsem ho nehrála. Jsem moc vděčná moji americké rodině, že se zajímají o naše tradice. Vážně, cokoliv jsem navrhla, nebyli proti. Ale stejně mě nejvíc dostal dárek, který potěší snad každého. Matching pyjamas, neboli stejné pyžama s nápisem „Veselé Vánoce“. Ano, fakt to je napsané česky. Krása. Náš klidný večer se přesunul pomalu do kuchyně, kde ségry připravovaly jídlo pro Soby, které rozhodily po zahradě a následně cookies a mléko pro Santu. Společně jsme potom dokončovaly perníčky. Druhý pokus už vyšel teda o hodně lepé. Byl to i jiný recept. Až úplně večer, kdy všichni šli spát, tak jsem s Taeler koukla na jednu romanťárnu. Původně jsem chtěla pustit Tři oříšky pro popelku s anglickými titulky, ale záhadným způsobem mi nešel pustit na netflixu. Nevadí, přesto jsme si užili koukat doslova na cokoliv. Po půlnoční hodině jsem konečně nakráčela do postele, tentokrát ne do své, ale k holkám. Slíbila jsem jim, že na Vánoce budu spát u nich, aby mě mohly vzbudit brzo ráno. Normálně bych to nedělala, ale co pro ně neudělám na Vánoce. Blíží se jedna hodina ranní a já s radostí usínám. Dobrou noc!

matching Pjs!

vykrajování

Pečení perníků

bramborový salát s kuřecím masem, losos byl stále v procesu

25. prosince 2020

Po nádherných pěti hodinách spánků mě Andie jejím požduchnutím do mých zad vzbudila.“ Je 6:20 ráno, můžeme jít dolů.“ Podmínka byla, že dříve než před šestou tam nesmíme přijít. Já jsem moc nepobírala, co se děje, protože jsem byla vážně ospalá. Abych se trochu probudila, běžela jsem do koupelny opláchnout si obličej studenou vodou. To mě probralo. Všechny tři spolu běžíme po schodech dolů ke krbu, kde nám Santa zanechal něco krásného v ponožce. Jak se říká, Santa chodí komínem a naplňuje dětem i dospělým ponožky, které jsou zavěšené na krbu. Ještě večer byly vánoční ponožky pověšené, dneska ráno už jsou položené před krbem. Já jsem čekala, že tam budou sladkosti, maximálně nějaké čokoládky, ale hodně jsem se mýlila. Santa se s tím nemazal a moje ponožka byla přeplněná. Každý jsme se podívali, kdo co krásného dostal od Santy a zároveň jsme se tak trochu probouzeli. Venku byla stále tma. Holky byly nadšené a já jsem to prožívala zpátky jako malá, protože tady se stále věří. A když jeden věří, věří všichni. Dárky pod stromečkem na nás čekaly už od začátku prosince. Ale dneska přišel ten den, kdy je konečně můžeme rozbalit. Také jsem si byla celkem nejistá, jestli jich mám dostatečně pro každého. I když já nejsem ten typ, že musíme mít o Vánocích hodně dárků, protože Vánoce jsou o té atmosféře a lidech, přesto tady na to hodně dbají. Doufala jsem. Holky nám všem rozdaly dárky, a až potom jsme je postupně rozbalovali. Vždycky jsme tak vnímali, co kdo dostal a vzájemně si poděkovali. Já jsem jim také dala ještě zbytek mých věci z České. To jsou dárky, které tady logicky neseženete, a proto jsou tak cenné. Kšiltovka s českou vlajkou, hrníček s osvícenou Prahou, české falešné pivo jakožto hrnek. Smáli se a hodně. Já ani nedokážu popsat slovy, jak moc jsem vděčná za všechny dárky. Dostala jsem jich fakt hodně. Pamatuji si, jak jsem se na cokoliv „stěžovala“, že tady nemám, nebo mám roztrhlé tenisky, nemám své oblíbené mikiny a tak dále. Opravdu skoro všechno, co jsem během té doby před Vánocemi zmínila, oni si to asi zapsali. Ještě větší problém je, že nevím, jak to zabalím zpátky domů. Na to nechci pomyslet. Rozbalování dárků nám zabralo klidně i dvě hodiny. Jakmile začínalo svítat slunce, už jsme pomalu finišovali. Dopoledne přišla jedna návštěva, opět milión dárků a radostí. Ale tady mám jeden nejvíc speciální moment.

Santa a jeho nadělení

Ráno u stromečku

Vánoce jsou o lidech a o tom, že se vidí všichni blízcí. Já jsem teda letos nebyla se svými blízkými v Česku, ale americkou rodinu už také vnímám jako někoho blízkého. S obdobím minulého jara, kdy zavřeli celý svět, tak oni přišli i o návštěvy jejich prababičky Gigi v domově důchodců. Nemohli jí obejmout od března. Jediné návštěvy byly přes okno. Joe s Taeler je prosili, aby nás mohla navštívit aspoň na Vánoce. Nevím přesně kdo, ale někdo to povolil. Moje ségry neměly menší tušení o ničem. Kolem poledne jeli vyzvednou Gigi, 95ti letou prababičku, která už má téměř celý život za sebou. Přesto i mi se vrhly slzy do očí, když jsem jí viděla sedící v tom obýváků se všemi. Byl to silný moment pro nás pro všechny. Návštěva blízkých, co by pro nás minulý rok znamenalo úplnou samozřejmostí. Ale letos je to vzácnost! Pobyli jsme spolu pár hodin a odpoledne k nám přišli prarodiče, kteří u nás byli i na Štědrý večer. Měli jsme švédský stůl na večeři a dospělí se později bavili hrou, kterou dostali. Já jsem se na chvíli přidala, ale v momentě, jak mi došlo, že se nemůžu zasmát jako oni, mě to moc nebavilo. Šla jsem do kuchyně, vzala jsem si jahody s čokoládou a sedla jsem si do obýváků. A pak už pokračoval jen poklidný rodinný večer. 

Gigi a 2 měsíční miminko

s Andie:)

Já jsem světu vděčná, že jsem mohla prožít mé 18. Vánoce v Americe s americkou rodinou a Santou. Bylo to hodně jiné, ale i přesto, že jsem se hodně obávala, že budu spíš smutná, tak můžu upřímně říct, že jsem byla veselá. Být na Vánoce bez rodiny, na kterou jste zvyklí denně je těžký, ale i přes facetime to jde nahradit. Budu na ně vzpomínat dlouho, možná až do smrti. Zažila jsem takzvané dvojVánoce. Přišel Ježíšek i Santa! A díky tomu, že mám rodinu, kde ta nejmladší stále věří, bylo to o to kouzelnější a mohla jsem se vrátit zase do dětství. Prožít to jako malá. A nejvíc mě překvapuje, jak to stále ještě dokážu. Vžít se do pocitu, že ono to fakt existuje! Ne nejsem již dítě, jen si to užívám.

Doufám, že jste si všichni užili Vánoce s blízkými plné pohodlí, hodně cukroví a přejí Vám do Nového roku hlavně zdraví, co nejméně trápení a ať jste co nejvíce šťastní!

Vaše Týna