Jak vypadá let do USA?
Ahoj, čtenáři! Vítejte po týdnu u dalšího blogu, tentokrát konečně z USA. V rámci dnešního příspěvku se podíváme na to, jak vypadá takový zaoceánský let.
Pokud se člověk chce vydat do USA, musí splnit několik náležitostí a jednou z těchto náležitostí pro studenty (držitele víza J-1) je i zakoupení zpáteční letenky - jednoduše řečeno, jedná se o letenku tam i zpět. Toto pravidlo má sloužit jako pojistka, že se ze Států opravdu vrátíte a nezůstanete tam nelegálně. Samozřejmě se počítá s tím, že při odletu na takovou dlouhou dobu nebudete vědět přesné datum návratu a právě proto bývá letenka zpět "přebookovatelná", čili je možné změnit její datum a to většinou bezplatně.
Jakmile máte všechny potřebné kolonky odškrtnuté, nezbývá nic jiného, než se vydat i se zavazadly na letiště. Cesta do Ameriky začíná u většiny Čechů na ruzyňském letišti a stejný osud potkal i mě. Na letiště je vhodné přijít s časovou rezervou, která se vždy může hodit. Osobně doporučuji provést online self check-in, jelikož si tím ušetříte dlouhé stání ve frontě při odbavování velkého zavazadla. Klasicky se létá se 3 zavazadly - jedno velké (musí se odbavit a potkáte ho znovu až v cílové destinaci) poté palubní zavazadlo (typicky menší kufr, který máte celou cestu u sebe) a palubní příruční zavazadlo (může se jednat o batoh či kabelku).
*při nedodržení váhového limitu zavazadel je třeba doplácet
Jelikož byl mou cílovou destinací Dallas, měla jsem několik dostupných drah letu, nakonec jsem letěla pouze s jedním přestupem a to v Londýně. Do Londýna se jednalo o velmi pohodový a klidný let, po kterém přišlo několika hodinové čekání na londýnském letišti Heathrow, což mi nakonec přišlo celkem vhod, jelikož jsem se nemusela stresovat rychlým přestupem a zašla si tak v klidu na brzký oběd. Na tomto konkrétním letišti je dobré vyrazit ke svojí gate včas, jelikož se může stát, že cesta tam i s podzemním/autobusovým transferem může zabrat i 20 minut. Mým spojem do Dallasu bylo letadlo Airbus A380, což je největší dopravní letadlo na světě. Musím říci, že samotný let byl i přes svou délku poměrně pohodlný, i když to může být způsobeno faktem, že letadlo bylo poloprázdné, což se - jak jsem se dozvěděla od svých spolucestujících - stává jen zřídka. Každé sedadlo je lehce polohovatelné, opatřeno přikrývkou a polštářem. Avšak i přes tento fakt je v průběhu celého letu teplota velmi nízko a mikina zajisté nepřijde vniveč. Každý pasažér taktéž obdrží jedno teplé jídlo, tyčinky, pití a svačinu zdarma. Po příletu stačí sledovat cedulky, které vás dovedou tam, kam potřebujete a v případně se můžete zeptat personálu, který je vždy velmi ochotný. Pokud nechcete strávit ve frontě na "imigračním" desítky minut, doporučuji opustit letadlo co nejrychleji, zda-li máte tu možnost a také si připravit všechny nejrůznější dokumenty, které by po vás úředník mohl chtít. Já jsem bohužel strávila docela dlouho čekáním, ale samotná "kontrola" byla záležitostí několika málo minut. Pak již nezbývalo nic jiného, než si vyzvednout velký odbavený kufr a potkat se s hostitelskou rodinou!
Pokud jste blog dočetli až sem, tak vám přeji hezký zbytek dne a nebojte, i když jste předtím třeba nikdy neletěli, není třeba míti strach. Veškerý personál, který jsem při své cestě potkala, byl velmi milý a to samé mohu říci i o spolucestujících.
Linda Synovcová, Praha
studentka v USA, výherce 50% stipendia, ročník 2024-2025