Dlouhá chvíle a studium během karantény
Věřte mi, že karanténa tady v USA taky není vůbec zábava. Poslední dobou mi přijde, že jenom koukám na hodiny a odpočítávám sekundy, než odbije desátá hodina odpoledne a já mohla jít do postele spát.
Každý den jde většinou stejně. Vstávám v sedm, dám rychlou kávu na probuzení a rychle sedám k počítači, kde ladím online hodiny podle rozvrhu. Většina z nich ubíhá pomalu, jelikož se musí všechno dělat přes internet, který se u nás hodně seká, jelikož jsme na něj napojeni asi čtyři. Kolem dvanácté si dám oběd, což je třeba jen polévka a hned znovu usedám k počítači, kde trávím následující čtyři hodiny děláním domácích úkolů. Důvod proč to trvá tak dlouho je, že většina těch úkolů jsou krátké slohovky, nebo ohodnocení na pár odstavců, což jak všichni asi tušíte, není moje silná stránka. Hodinka volna na oddechnutí, než zazvoní zvonek a přichází mi první žáčka houslí. Takhle učím asi dvě hoďky, následuje večeře a spát. A takhle probíhá celý týden. Je to nuda ale na druhou stranu to má své kouzlo.
Jediný zajímavý a velmi krásný zážitek byl ze soboty, kdy jsem s rodiči vyrazila na procházku do parku. Tedy pro mě procházka, pro ně chytání pokémonů. Samozřejmě tu hra Pokemon Go stále trenduje což se potvrdilo setkáním s asi dalšími šesti skupinami hráčů. Celá výprava byla obohacena o potkání divokého stáda krocanů, takže na tento den nikdy nezapomenu.
Lucie Prajslerová, Hradec Králové
studentka v USA, výherce stipendia, ročník 2020-2021