Sobota v kostele

V sobotu jsem se zúčastnila takzvané Youth Conference v našem kostele, kam chodíme s rodinou. V podstatě celý den trávíte s týmem a děláte spolu hodně aktivit.

Po milém přivítání od pořadatelů, jsme s týmem hráli speciální hru, abychom se trochu poznali. Poté jsme se vrhli na roztřídění jídla, které bude darováno lidem v nouzi. K tomu jsme ještě vytvořili kartičky s motivačními citáty. Poté nás čekala další část programu a to bylo setkání s misionáři. To jsou mladí lidé většinou ve věku dvaceti let, kteří odjedou do zahraničí a učí ostatní lidi o jejich víře a snaží se ji přiblížit těm, kteří jsou ochotni věřit v boha. Během celé aktivity nám vyprávěli o tom, jak učí a pak nás nechali si to zkusit i když já jsem toho moc říct nemohla, jelikož jsem ateista. Překvapilo mne, že i když jsem se přiznala trošku pozdě i tak to vzali s úsměvem a snažili se mi vše lépe vysvětlit. Poté nás čekala hra kickballu a vymýšlení divadelního představení, které jsme měli zahrát přede všemi. Nakonec jsme si povídali o našich budoucích kariérách a pracích. Nenechte se však mýlit, shrnutí celé diskuze by znělo asi takto: „ Dělám tuhle práci, protože pán bůh mi dal tento dar a talent a dal mi možnost jej rozvíjet.“ Což samozřejmě není špatně.

Celkové ponaučení z těchto aktivit je to, že Američané drží svoji víru blízko u srdce a pána boha jako člena rodiny či někoho velmi blízkého, kdo jim pomůže a poradí když si neví rady. Což je velmi zajímavé, protože jsem zatím u nás doma neslyšela nikoho kdo by o víře mluvil tak jako oni.

(PS: Ochutnala jsem pravý americký donut a myslím, že jsem se zamilovala!)