Blog ze střední školy v USA – Martin Landsmann

28. 04. 2021, Martin Landsmann | Blogy studentů z USA

Fairbanks a let nad ledovcem Knik

Ahoj, zdravím vás u mého nového blogu. Minule jsem slíbil další fotky polární záře a tak jsem si na víkend odskočil pár set kiláčků na sever do města Fairbanks, jednoho z nejlepších míst pro pozorování polární záře na celém světě. Dny se začínají rychle prodlužovat, slunce zapadá kolem půl desáté a úplná tma nastává až o půlnoci.

Do města Fairbanks jsem dorazil v pátek okolo šesté večer. Bydlel jsem v malé útulné chatce rodinných přátel uprostřed březového lesa. Jídlo jsem si vařil sám, protože chatička měla plně vybavenou kuchyň. Páteční večer jsem strávil krásnou procházkou po okolí, kde jsem hledal místo, které by mohlo být dobré pro pozorování polární záře. Spát jsem šel brzy, protože po půlnoci jsem musel zase vstávat. Ale kvůli tomu jsem tam přece jel. První noc byla celkem oblačná a pozorování polární záře nebylo úplně ideální. To, na co jsem celý rok čekal, mělo přijít až v noci ze soboty na neděli.

Sobotu jsem strávil výletem do centra města Fairbanks a cestou na Severní Pól, což je malé městečko, které se tak opravdu jmenuje. Ráno jsem zamířil do turistického centra s malým muzem, prošel si místní obchody a pár zajímavých míst. Po obědě jsem nasedl na autobus, směr Severní Pól, kde se nachází Santův dům se soby. Po celém dni jsem byl pěkně unavený, protože jsem toho dost nachodil pěšky. Bez auta se v Americe, a speciálně na Aljašce, moc neobejdete. Městská doprava tu není zdaleka tak dobrá, jako v evropských zemích. Ve městech tu fungují pouze autobusy, a to ne všude. Sobotní večer se od pátečního moc nelišil. Spát jsem šel opět brzy, kvůli nočnímu vstávání ale tentokrát se to opravdu vyplatilo. Zhruba o půl dvanácté mě přišel vzbudit rodinný známý, že polární záře už je nádherně vidět. Rychle jsem se převlékl do velmi teplého oblečení, které se skládalo ze tří spodních a čtyřech horních vrstev, a vyrazil na předem vybrané místo s otevřeným výhledem na oblohu. Cesta trvala zhruba 30 minut a několikrát jsem musel zastavit pod úžasnou noční show. Spolu se mnou tam dorazilo ještě pár lidí, kteří se přijeli podívat na možná poslední polární záři této sezóny. Barvy se měnily ze zelené na fialovou a růžovou, paprsky tančily po celé obloze různými rychlostmi, no prostě něco neskutečného. Pár snímků jsem zachytil na svůj telefon pomocí placené aplikace, protože bez ní se to téměř nedá pěkně vyfotit. Také se mi povedlo získat jednu fotku od rodinného přítele, který je profesionální fotograf. Vyfotil ji ve stejnou noc před jejich domem.

Druhý den ráno jsem si sbalil věci a vyrazil ještě na prohlídku pár muzeí, protože město Fairbanks samo o sobě není žádná bomba. Jako první jsem navštívil muzeum amerických aut z předválečné doby a odpoledne jsem zamířil do Museum of the North, které je součástí vysoké vědecké školy ve Fairbanks, která je unikátní svojí vlastní raketou. Na jednu stranu bylo velice pěkné trávit celý víkend skoro o samotě, ale po pravdě mi ta sociální interakce trochu chyběla.

Minulý týden jsem se také proletěl nad ledovcem Knik nedaleko města Anchorage. Počasí nám vyšlo nádherné bez jediného mráčku a větru. Létat jsem byl s klukem mé ségry a jeho kamarádem. Náš vyhlídkový let vyšel na krásné dvě hodinky. Netušil jsem, že ledovec může být tak velký, pohled z třímístného letadla je však přeci jen jiný, než když vedle ledovce stojíte.

Příště se můžete těšit na jarní lyžování a mnoho dalšího.