Hurá na polární kruh

O pár let později se mi tento dětský sen vyplnil. Kontaktovali jsme Janu Rule na doporučení od kamaráda, který byl na výměnném programu již loni. Začali jsme vyplňovat přihlášku a o pár měsíců později jsem dostal perfektní umístění. Vzhledem k tomu, že závodně lyžuji nezapomněl jsem to zmínit i v přihlášce, což mi pomohlo s umístěním, které jsem dostal-Aljaška. Ze začátku jsem od všech slýchal různé vtipy o tom, že do školy budu jezdit na psím spřežení, utíkat před medvědy a losy. Nenechal jsem se tímto odradit a nabídku jsem přijal.

Termín odletu se zcela blížil, začaly prázdniny a já si pomalu musel začít balit věci. Sbalit se na rok na Aljašku není tak jednoduché, „teplo“ tam mají pouze tři měsíce v roce, pak už jen tuhá zima a tma. Vzhledem k mému lyžování jsem se rozhodl si s sebou vzít vlastní lyže, což znamená o jedno zavazadlo více. Využil jsem volného místa v lyžařském obalu, kam jsem dal co nejvíce sportovního oblečení. Nechyběly tam jak přeskáče s helmou, tak vybavení na kolo.

Nastal den D, rozloučil jsem se se svojí rodinou a vyrazil s tátou do Mnichova, odkud jsem měl první let. Dále jsem pokračoval přes Amsterdam, Seattle až do Anchorage. Na letišti mě čekala moje nová hostitelská rodina. Abych mohl opustit letiště, musel jsem si nechat udělat test, který nebyl zrovna nejpříjemnější. Hned první večer jsme se jeli podívat na nedalekou vyhlídku „Flat Top“ s výhledem na celé město. Den jsme pak zakončili čerstvým lososem a spoustou dalších Aljašských pochutin.