Blog ze střední školy v USA – Martin Landsmann

15. 05. 2021, Martin Landsmann | Blogy studentů z USA

Jarní lyžování

S rapidně rostoucími teplotami ve městě taje poslední sníh. Za slunných dnů teplota stoupá ke 20°C, občas i k 25. Květnové počasí je velice nevyzpytatelné, jeden den můžete chodit venku v tričku a kraťasech a druhý den prší a fouká studený vítr.

Dva týdny zpátky jsem se s kamarádem vydal na celodenní výlet na skialpech. Zamířili jsme opět do velice známé skialpové oblasti Turnagain pass. Tentokrát na jeden vrchol, který nikdo z nás ani našich známých zatím nepokořil. Hora se jmenuje „Pyramid“, díky svému jehlanovitému tvaru. Z jedné strany je obklopena oceánem a z ostatních nekonečnými horami, na které je nádherný pohled při jízdě dolů. Pro tento den jsme si raději přivstali, protože je zapotřebí nahoru vyšlapat ještě když je sníh ztuhlý, jinak bychom se bořili v roztáté břečce. Ráno v půl desáté jsme se rozhodili začít rovnou v tílkách a kraťasech. Sníh taje velice rychle a přístup k němu nebyl zas tak jednoduchý (viz fotka). Zpočátku jsme museli prolézat popadaným roštím pod dráty vysokého napětí. Cesta byla zdlouhavá, na úplný vrchol jsme se dostali až kolem třetí odpoledne. Samozřejmě jsem si s sebou vzal svého drona, ze kterého jsem sestříhal malé video z tohoto dne (odkaz:https://youtu.be/oW8YsfJveSM). Jízda dolů stála za to. Málo kdy se mi podařilo sjet takto prudký svah na skialpech. Na parkoviště jsme se úspěšně dostali po šesté večer. Výlet byl velice vydařený, až na jednu maličkost, příště by bylo vhodné si s sebou vzít opalovací krém. Takto jsem se ještě nikdy v životě nespálil.

Následující víkend mě čekalo další dobrodružství, tentokrát s místním lyžařským oddílem. Díky kamarádům se mi podařilo podívat se na asi zatím to nejhezčí lyžování, které jsem kdy zažil. Lyžařský klub Alyeska každoročně pořádá jednodenní lyžařský zájezd na lodích do oblasti zvané „Prince William Sound“. Tento zájezd je pouze pro členy lyžařského oddílu, ale letos měli pár volných míst navíc. V sobotu ráno jsme se všichni sešli v přístavu nedalekého města Whittier, ve kterém naše výprava začínala. Skupina zhruba 40 lidí se rozdělila do tří lodí a vyrazila na oceán. Po dvou hodinách plavby jsme zakotvili nedaleko pevniny, odkud nás pomocí malých motorových člunů dopravili na břeh. Slunce opět pražilo celý den, ale tentokrát jsem na opalovací krém už nezapomněl. Nedokázal jsem si představit, jak skupina 40 lidí šlape v jednom zástupu nahoru, naštěstí jsme se ale brzy rozdělili podle našich sil. Cestou jsme se museli brodit dvěma řekami a jestli se ptáte, jak mokré byly moje přeskáče, tak vás mohu ujistit, že jsem tam zaplul až po kolena. Cesta nahoru zabrala necelé tři hodinky. Spolu s bráchou a jedním lyžařským trenérem jsme zdolali vrchol jako první. Výhledy na oceán a malé zasněžené ostrůvky jen tak nezapomenu. Doufám, že se mojí hostitelské rodině podaří opravit jejich loď, na které samozřejmě tvrdě pracuji, abych se na tohle nádherné místo ještě jednou podíval.