Zima se blíží

Ahoj, hlásím se opět po trochu delší době z Aljašky. Počasí se tu značně začíná měnit, všude samé barevné listí a nádherné podzimní barvy. Celý srpen tu převážně prší, ale najdou se i krásné slunné dny, kdy je ten nejlepší čas vyrazit znovu do přírody.

Tentokrát jsme byli překonat nedaleký vrchol „Flat Top“, který už svým jménem naznačuje, jak asi bude vypadat. Počasí nám vyšlo opravdu pěkné, bez větru a deště.  Když jsme přijeli na parkoviště, odkud začíná výšlap nahoru, trvalo nám nějakou dobu, než jsme zaparkovali. Lidí tu bylo skoro jako pod lanovkou na Sněžku. Na začátku jsem se oddělil od mé hostitelské rodiny a vyrazil rychlejším tempem vzhůru na vrchol. Po výšlapu nahoru jsem poprosil náhodného turistu o fotku u americké vlajky. Obloha opravdu bez jediného mráčku a bylo tedy i vidět na nejvyšší horu S. Ameriky (Denali/McKinley), která je jen málokdy vidět celá, většinu času se totiž skrývá za mraky.

 

Druhý den nás pozvali na grilování k rodinným známým, kteří mají na zahradě jabloň s opravdu malými jablky. Úkol zněl sesbírat jich co nejvíce. Na konci jsme měli přes padesát kilo jablek. To jsem ale netušil, že ta horší část nás ještě teprve čeká. O pár dní později přišel čas na to je zpracovat. Nejprve se jablka musela uvařit, poté jsme z nich oddělili šťávu a dále se rozemlela na červenou kaši, ke které se váže jeden rodinný vtípek. Z každého výměnného studenta si tu dělají srandu a dávají mu ochutnat tuhle jablečnou omáčku a říkají, že to je omáčka z rozemletých lososích mozků. Ano, taky jsem tomu chvíli naivně věřil. Až po ochutnání a jejich podezřelém smíchu mi došlo, že na tom něco nehraje. Celý proces nám trval přes čtyři hodiny. Teď doma máme zhruba 30 kilo této „lososí“ omáčky a snaží se to do mě cpát skoro každý den.

 

Už mám za sebou pár běžeckých závodů, které nyní probíhají v trochu netradiční formě. Normálně všichni běžci startují najedou, ale tentokrát běháme v krátkém časovém úseku po dvou až třech. Po každé proti sobě závodí dvě školy. Závody vždy probíhají na běžkařských tratích v nedalekém parku Kincaid, kde se často vyskytují losi, kteří nám už po několikáté závod přerušili. Dříve je prý museli i střílet, ale tentokrát je rozhánějí velkým hlučným jeepem. Závod má vždy 5 km, ale nepředstavujte si žádné rovinky, jsou to samé kopce. Běžecká sezóna je už skoro u konce, čeká mě už jen jeden závod, na kterém se sejdou všechny střední školy v širokém okolí (je jich tu asi 8).

Tento víkend jsme se jeli podívat do malého rybářského městečka Seward, které se nachází jižně od Anchorage. Naším cílem bylo podmořské akvárium SEALIFE CENTER, ve kterém žije spousta mořských živočichů od lachtanů až po mořské ptáky. Cestou zpět jsme se byli podívat do národního parku Kenai Fjords, ve kterém se nachází jeden z mnoha dalších ledovců.

Výhled z Flat Topu

Vpravo Denali (McCinley)

Pláž

Na závěr jeden západ Slunce

Martin Landsmann

Martin Landsmann, Praha
student v USA, ročník 2020-2021

Poslední příspěvky

15. 05. 2021 Jarní lyžování