Díkuvzdání, aneb útok amerického krocana!

Naše rodinné setkání se konalo v Severní Karolíně. Ve škole jsme dostali celý týden volno, a tak jsme vyrazili směr Severní Karolína hned začátkem týdnu. Cesta trvala o něco déle, kvůli nehodám a dopravním zúžením. Mně to však nevadilo, užíval jsem si výhledu z okna a cesta mi utíkala. Když jsme dorazili do již zmiňované Severní Karolíny, měli jsme ještě pár dní do samotného Díkuvzdání. Tyto dny jsme strávili s částí rodiny žijící právě v Severní Karolíně. Vzali nás na prohlídku města a okolí. Den před Díkuvzdáním se nesl v duchu příprav. Udělali jsme velký nákup a přípravy na velký den ,,D" započali. Den před Díkuvzdáním se zpravidla připravují věci a jídla, které vydrží, například koláče a jiné dezerty.

V den Díkuvzdání, veškeré ostatní přípravy vrcholí. Brzy ráno, jde jako první na řadu krocan s nádivkou, a poté všechno ostatní. Odpoledne začali přicházet ostatní členové rodiny, a každý z nich přinesl jejich vlastní pokrm. Když bylo všechno připravené, vyskládali jsme všechny druhy jídel na ,,kuchyňský ostrov", a hostina mohla začít. Jídla to bylo opravdu enormní množství. Nebylo tam však, kromě nádivky, nic co bych znal. Chtěl jsem proto vyzkoušet naprosto všechna jídla, a myslím, že mé úlohy jsem se zhostil statečně. Na talíř jsem si nandal malou porci od každého druhu pokrmu, a boj mohl začít. Boj to byl velmi vyrovnaný a velice náročný . Chvílemi se zdálo, že Americký krocan má na domácí půdě převahu a že budu muset zápas ukončit předčasně. Avšak zapojil jsem veškerou svou vůli, a Amerického krocana položil na ramena, když jsem dojedl poslední sousto z mého talíře. Nesmíme zapomenout, že jsem zápasil v lehké váhové kategorii, a tak úctyhodných 28 000 kalorii mluví za své 😁 Díkuvzdání je ve většině amerických rodin úzce spjato se sledováním amerického fotbalu, a musím uznat, že po tak náročném zápase s vaším talířem to přijde opravdu vhod. 

S rodinou jsme si povídali o Evropě a o místech, které v Evropě navštívili. Když padla otázka na to, odkud jsem, zapotil jsem se ještě jednou, když jsem se snažil vysvětlit, že nejsem z Československa, ale z České republiky. Překvapilo mě, kolik z nich navštívilo Prahu, a potěšilo mě, když jsem od nich upřímně slyšel, že Prahu považují za nejhezčí město, co kdy navštívili.

Následující den, čekalo Spojené státy BlackFriday. Musím vás upozornit, že tento BlackFriday, je naprosto odlišný od toho našeho českého, ,,celoročního". Zaplněné ulice, parkoviště, ale především všechny obchody ve městě. Nastal den, kdy lidé konečně mohou utratit všechny peníze, které celý rok tak pečlivě šetřili. Z obchodů vylézali lidé s tak velkými televizemi, že se jim ani do auta nevešli. Oblečení za polovičku a elektronika, jak se říká, za ,,hubičku".

Mé první Díkuvzdání v životě, jsem si opravdu užil. Poznal jsem nové lidi, místa a dostal jsem se opět o krok blíže k americké kultuře.