Výherce stipendia: Za oceán a ještě dál!

Ahoj! Moje jméno je Matěj Vlček, je mi sedmnáct let a pocházím z okolí Prahy. V Americe jsme s rodiči byli na návštěvě u kamarádu v roce 2016. Byla to pro mě zatím nejdelší a nejdobrodružnější cesta! Strávili jsme pár dní v New Yorku a poté týden ve Washingtonu D.C. Zamiloval jsem si to tam a týden se ukázal jako velmi krátká doba, když jsme se vraceli zpět do Česka, uvědomil jsem si, že se sem chci jednou vrátit a pokud možno, na co nejdéle! Taky jsem se odjakživa zajímal o geopolitiku. Mé rodiče to musí asi dohánět k šílenství, protože u večeře nikdy nemluvím o tom, jaký jsem měl den, nebo co mě čeká zítra. Ne. Zato se všichni přítomní spolehlivě dozvědí demografické statistiky Nepálu.

Čas plynul a já dlouho hledal možnosti, které by mi pomohly můj sen zrealizovat. Pátrání mě zavedlo až k ročnímu studijnímu pobytu ve Spojených státech. Neváhal jsem ani chvíli a hned jsem svou myšlenku sdělil rodičům, kteří mě zpočátku ani nebrali moc vážně. To jim však vydrželo asi týden, umím být totiž velice otravný :-D. Od té doby jsme společně zkoumali různé agentury a narazili jsme na CCI, které zveřejnilo informace o výběrovém řízení pro stipendium právě takového programu. „Za zkoušku nic nedáme“, řekli jsme si společně, a já se přihlásil. Nebudu lhát, nikdo z nás moc nevěřil, že bych mohl být vybrán, nicméně jsem napsal esej, která byla potřeba k přihlášení a v termínu řízení jsme vyrazili do Hradce Králové. Tam mě a spoustu dalších studentů čekal test z anglického jazyka a pohovor v angličtině.

Za pár dní mi přišel e-mail, že postupuji do druhého kola. V tu chvíli byste na světě těžko hledali šťastnějšího Matěje! Druhé kolo spočívalo v předběžném vyplnění některých položek přihlášky studijního pobytu. Bylo toho SPOUSTA, ale má touha po poznání amerického světa byla přeci jen silnější. Vyplňoval jsem své záliby, koníčky, preference, napsal jsem dopis pro případnou hostitelskou rodinu, natočil jakési motivační video a tuny dalších věcí.

Dva týdny jsem nedostal žádnou zprávu a už jsem přestával doufat, že se dostanu ještě dál. Ale pak se stalo něco neuvěřitelného. Přišla mi zpráva, že jsem byl vybrán. Pětkrát jsem obnovil stránku, abych se ujistil, že se mi to opravdu jen nezdá. Veškeré mé zábrany racionality byly v tu chvíli zbořeny a já skákal radostí po domě jako šílenec! ONO TO OPRAVDU VYŠLO! Když jsem se konečně uklidnil, (rozuměj až po dvou dnech,) doplnil jsem zbytek položek do mé přihlášky. Momentálně čekám na umístění v rodině a vůbec nevím, co všechno v následujícím školním roce zažiji, ale jednou věcí jsem si jistý: Bude. To. Stát. Za to!