Do čtveřice všeho dobrého, opožděného

Zdravím vás moc a moc všechny u mého přes tři měsíce opožděného blogu! Kam ten čas zmizel, to je mi záhadou a ten prevít každým dnem stále nabírá na rychlosti. Budu se vracet v čase tři měsíce zpět do listopadu a prosince 2022, ještě že si píšu deník, bez  něho bych tady nesložil ani větu, protože se toho událo tolik, že se mi všechno plete a zamlžuje kdy, kde a co se stalo. Tak už konec okecávačky na začátek a pojďte se se mnou podívat do blízké a přitom tak vzdálené minulosti.

Swim State

V posledním blogu jsem mluvil o tom, že Swim State meet ještě neproběhl a to bylo proto, že byl odložen o týden, na začátek Thanksgiving week, který jsme plánovali strávit v Orlandu na horských drahách. Škoda že byl ten závod odložen, kdo ví jaké časy bych zaplaval, kdybych byl v plné síle a ne po nemoci, ale to je jedno, i tak to byl skvělý zážitek.

Ve čtvrtek po škole jsme sedli do aut a vypravili se směrem Orlando, což je od Fort Walton přes 8 hodin jízdy, ale pro Američany je to „kousek.“ V pátek ráno před závody jsme si udělali krátkou zastávku v Universal a po pár jízdách jsme pokračovali směr Stuart, kde se nacházel náš cílový bazén. Kvůli bolesti v krku jsem úplně tratil hlas, takže jsem jakožto normálně velmi hlasitý člověk trpěl a nemohl jsem ani fandit. Navíc jsem byl unavený a zesláblý, což mi taky na náladě nepřidalo a tak jsem se musel přesvědčit, že si to jedu hlavně užít a že to holt na rekordy nebude.

Na rekordy to opravdu nebylo, ale jak vždycky říkala moje mamka, jde o to aspoň „smočit palec“ v republikovém bazénu, a to se mi opravdu povedlo, navíc na Floridě s neskutečnou konkurencí a ještě s mými nejlepšími přáteli, kteří se sem dostali se mnou. Opět byl tento den jeden z nejlepších a „most memorable“ (Jak se tohle u všech všudy řekne česky? Zapomínám neskutečně češtinu!).

Aspoň jedna vtipná historka, mezi závody jsem měl dost času a tak jsem si velmi unaven lehl pod tribunu pro fanoušky a usnul jsem. Po nějakém čase si mě všiml místní sekuriťák a jelikož mě nemohl vzbudit z mého velmi hlubokého spánku, musel najít můj tým, aby zjistili zda jsem vůbec naživu. Ještěže pro mě přišli, protože bych jinak prospal svůj start a to by bylo velmi nemilé.

Odpoledne po závodech jsme strávil v "SeaWorld," což je menší park v Orlandu a moc jsme si to s týmem užili. Večer už jsem zase mohl mluvit a byl jsem úplně v pohodě, takže kromě ježdění na horských drahách jsme lítali sem a tam po parku jak splašené stádo. 

Díkůvzdání

Následující týden jsme strávili s rodinou v Universal Studios Park. Tolik horských drah už asi nikdy v životě za takhle krátký čas nesjedu, protože na konci týdne už jsem tam byl jako místní Floriďan a znal jsem všechny triky a tajemství, které park skrývá. Taky jsem utratil víc než je zdrávo za „pretzels,“ protože byly neodolatelné.

Universal se dost těžko popisuje nějak ve zkratce, pokud aspoň trochu víte jak fungují zábavní parky nebo víte jak Universal vypadá, pak jsou všechny ty věci pravda, dlouhé fronty, vedro, ale zase perfektní adrenalin a spousta zážitků. Rozhodně jedna z nejlepších lokací na Floridě.

Zhruba v půlce týdne jsme se zajeli podívat do Kennedy Space centra, protože byl na plánu start rakety, ale ten byl kvůli dešti nakonec zrušen. I tak jsem si to moc užil, prošli jsme důkladně všechny muzea, takže jsem viděl opravdovou raketu „Space shuttle Atlantis.“ Všechny vystavené exempláře vesmírné techniky byly tak desetkrát větší, než jsem si je z fotek představoval. Nejvíc mě dostal Saturn V, který je naležato v jedné obří budově poblíž tribun, ze kterých jsme měli sledovat start jedné z těch raket. Naprosto monumentální výplod lidské práce a vrchol techniky šedesátých let. Fakt boží místo.

Zima na Floridě

Jednoduše řečeno jedním slovem: není. I v prosinci se tu dá chodit v žabkách a jen velmi výjimečně je to na mikinu a ještě méně často je to na bundu a čepici. Rukavice jsem tu měl na sobě jen jeden den v roce a to bylo před Vánoci, kdy tu byly největší mrazy za posledních 10 let, celých mínus pět stupňů Celsia. Škola byla ten den odložena, protože na takové mrazy tady nejsou zařízení. Prosinec byl oproti předchozím měsícům celkem klidný, bez žádných větších akcí. Cross Country a plavání mi budou fakt chybět. Na začátku měsíce jsme měli rozlučku s oběma týmy a obě byly velmi emotivní. Takových hodin strávených s mými přáteli a kdo ví kolik času s nimi ještě mám, než odletím domů.

Vánoce

Vánoční nálada je pro mě neodmyslitelně spojena se sněhem, takže se moje hlava poměrně těžce adaptovala na místní bezsněhé podmínky. Pár dní před Štědrým dnem jsme začali péct cukroví a další Americké vymoženosti jako je dušená šunka a pro moji rodinu ještě mexické tortilly a poslouchali jsme u toho Vánoční koledy, takže nakonec jsem tu Vánoční náladu docela měl. Musím říct, že svět je co se týče koled velmi neoriginální, protože jak v češtině, angličtině tak i ve španělštině mají skoro všechny stejné melodie, takže jsem si mohl vybrat kterým jazykem se mi zrovna chce zpívat. „Feliz Navidad“ jsem za celý prosinec slyšel aspoň stokrát, a to nepřeháním, tu melodii budu mít do konce života vypálenou do hlavy.

Samozřejmě jsme museli dodržet i tradice většiny Američanů, kterou je fotografování se Santou v nejbližším obchodním domě a pak také Vánoční focení na pláži, i když moře je neskutečně studené. Další tradicí je zdobení domů a předzahrádek šílenou kupou a směsicí ozdob, nafukovacích sněhuláků a plyšových Santů v oknech a i když to často zní a vypadá šíleně, na druhou stranu to má něco do sebe. Některé sousedství z toho dokonce tvoří celé soutěže a tak tu všichni velmi pečlivě zdobí a plánují jak mít na omezeném prostoru co nejvíce ozdob.

Štědrý večer jsem strávil s širokou rodinou u nás doma a moc jsem si to užil. Jelikož jsem ve vojenské rodině, moji hostitelští rodiče strávili mnoho Vánoc v mnoha odlišných zemích a tak se jejich Vánoce skládají z velké škály všemožných tradic od Anglie, Španělska až po Mexiko a Spojené Státy. Dárky se tu, jak asi všichni ví, rozbalují až ráno, 25. prosince, a i když už mnoho let nepatřím mezi malé děti, stejně jsem nemohl spát a i když normálně vstávám až v jedenáct, tentokrát se mi podařilo se vzbudit v sedm ráno a bez budíku. Dárky jsem dostal mnohem lepší než jsem si vůbec troufal představit a tím nejlepším dárkem vůbec byl týdenní lyžařský pobyt v Utahu.

Ale o tom vám povím zase až příště, (což teda bude vlastně velmi brzy, poněvadž jsem měsíce pozadu, že ano) takže se můžete těšit a uvidíme se zase příště, Ahooooj.

See ya!

Swim State

Best people ever

Kennedy Space Center, look at my astonished face

One of my favoritee photos with Eric

Christmas eve call with my family in Czech Republic

My favorite exchange family