Třetí blog aneb patálie a neskutečné zážitky z USA

Vítám vás zase u mého blogového pokusu o sloh v českém jazyce. Ne že bych češtinu zapomínal, ale moje už tak špatné znalosti gramatiky se tu bez tréninku nijak nelepší. Na druhou stranu pociťuji, že angličtina je na tom mnohem lépe, sice pořád musím občas použít větu: „I have no idea how to say it in english.“ Ale už to definitivně není tak často jako před jen pár měsíci. Dnes to bude asi hlavně o sportu a možná sem zkusím vměstnat Homecoming a Halloween, když už jsem u toho psaní zase po několika týdnech prokrastinace.

Běh Cross Country

Letem světem, moje sportovní zážitky se teď točí kolem vrcholu sezóny plavání i Cross country běhu a to v podobě celostátních „state meets“ kam jsme postoupili s oběma týmy. Cross country state už je za mnou, předcházel mu ale zajímavý Regionals meet, kam jsme jeli s předpokladem, že nemáme šanci postoupit dál a že to je tím pádem náš poslední závod.

Pokud pominu chatrné sanitární podmínky, byl to skvělý den a lokace pro běh, lehce pod mrakem, krásných 65°F (18°C pro nematematiky, já už se docela začínám orientovat i bez počítání) a forma na špici. Na tohle jsme celý podzim trénovali jako blázni v tropických podmínkách, umírající ve 90-100°F (30-38°C) vedrech při bězích polonazí po městě. Bohužel většina týmu byla dva dny před závody skolena chřipkovou epidemií, naštěstí pro nás, evidentně celý region byl skolen stejně jako my. Naše šance byly i nadále mizivé, museli bychom doběhnout jako tým nejhůře na osmé pozici z dvaceti týmů. Všichni jsme se nabudili před startem a běželi jako o život. Náš nejlepší běžec byl 3. celkově, já byl v top 25 s časem 17:20/5K a zbytek týmu doběhl jen s malou mezerou za mnou. V cíli jsme lehli na zem a chvíli umírali, když přiběhl jeden z rodičů s křikem, že jsme se dostali na state. To byla euforie, asi nikdo nečekal, že se dostaneme dál. Skončili jsme na sedmém místě.

Cross Country State jsme si jeli všichni užít a i když jsem běžel pomaleji než na stejném místě před měsícem, byl jsem převelice spokojen. Utratil jsem 125 dolarů za mikinu a tepláky s nášivkou XC State a všichni, kromě mé plačící peněženky, jsme odjeli v klidu a dobré náladě domů. Cross country je tedy za mnou, bylo to super (Vřele doporučuji, jen teda pro silné povahy, občas to byla bolest), teď ještě plavání.

Plavání

Swim State ještě neproběhl, měl být tento víkend, ale byl odložen kvůli hurikánu na východním pobřeží, takže můžu poreferovat jen o Regionals.

Náš kouč nás mohl přihlásit pouze na dva individuální a dva štafetové závody. Nejlepší šance jak dostat co nejvíc lidí z týmu na State, byla naše 4x100 freestyle štafeta, ale náš původní čas byl daleko za kvalifikačním minimem z předchozích let. Tahle disciplína je vždycky úplně poslední event každých závodů, takže má i nejhlasitější povzbuzování. Před startem jsme se neskutečně nabudili a povzbuzovali jsme ze všech sil a když jsem doplaval já, jakožto poslední člen štafety a podíval jsem se na časomíru, málem jsem se utopil nadšením. Dohromady se nám podařilo srazit náš čas o celých 10 vteřin! Náš první plavec si udělal osobák o vteřinu na 51.8, náš druhý o dvě vteřiny na 53.5, třetí o celé čtyři vteřiny na 56.8 a já absolutně nechápu jak, jsem to nabombil za 49.9, o tři vteřin rychleji než na posledních závodech. Pokud se orientujete v plavání, tak víte, že takové zlepšení je vskutku podivuhodné a já byl na celý náš tým neskutečně hrdý. Když o pár dní později přišly kvalifikační výsledky, jako první jsem zkontroloval výsledky štafet a následně propukl v jásot, protože jsme to dokázali!

Takže teď se jen nedočkavě těšíme na závody. Příští týden je Thanksgiving, takže si to můžeme protáhnout o poznávání jihu Floridy a možná nějaký ten zábavní park. Těším se moc.

Homecoming

Sport je konečně za mnou, takže se můžu vrhnout na Homecoming a Halloween, ani jedno v Evropě nemáme a měli bychom mít, sounáležitost se školou a sportovní duch prostě nejsou a nechápu, že to nikoho nemrzí.

Homecoming byl v sobotu večer, takže jsem se v klidu vyspal až do poledne, došel si ke kadeřnici a deset minut před pátou se rychle nasoukal do obleku a odjel na pláž udělat pár fotek. Z focení jsme se přemístili do velmi luxusní restaurace, nejlevnější položka na menu byla asi tak 45 dolarů. To mi spadla čelist. Nejvtipnější bylo, že i v tak honosné restauraci jsme stále ti samí teenageři, takže se každý navzájem ptal na co je tahle vidlička a co mám propánaboha dělat s tím třetím ubrouskem.

Samotný Homecoming trval 5 hodin, ale utekl neskutečně rychle, tancoval jsem s mými přáteli až do úplného konce. Uprostřed všeho toho tančení jsme na chvíli zastavili a vyslechli si kdo je King a Queen Homecomingu a po chvíli tleskání a řevu jsme se vrátili na parket. Celá myšlenka Homecomingu je doslova o domů-se-navrácení (Nečekaně) a znamená to, že třídy, které už dávno odmaturovali, se vracejí do školy a užijí si párty a shledání po dlouhých letech.

Halloween

Další věc, co mě až teď mrzí, že nemáme, je Halloween, obyvatelé v sousedství si sednou s rodinou a přáteli na zápraží, připraví čokoládu a bonbóny, grilují, poslouchají hudbu, povídají si a čekají, až si někdo přijde pro koledu. Děti, ale i dospělí chodí v kostýmech po okolí a užívají si přicházejícího večera. Všichni jsou přátelští a v dobré náladě.

Obecně v Česku nejsme tak přívětiví, přátelští a máme skoro neexistující pocit sounáležitosti ke škole a vlastně i zemi obecně, což mě docela dost mrzí. Až přijedu zpátky tak se to aspoň u sebe pokusím změnit a doufám, že strhnu aspoň moje nejbližší okolí k podobné změně, je to fakt krása.

Asi jsem se v posledních pár odstavcích dost opakoval, ale fakt je škoda, že si u nás jedeme každý jen za svým.

Konec zvonec

Konečně jsem se vypsal a vyjádřil snad nějak smysluplně, těším se zase příště, letí to tu straaaašně rychle, taky by ten čas mohl aspoň občas zpomalit. Doufám, že se všichni máte skvěle, užijte si zimu a sníh a čauvec příště.

See youu!

Hoco squad

My friend Zach and I

Euforie po doplavání naší bombastické štafety

Poslední XC závod

Halloween

Dlabaní dýní a oslava osmnáctin

Volunteering na Ironmanu Florida...Doufám, že třeba za pár let proběhnu touhle bránou taky

My friend Jaicob and I, Lights up! Pep rally