Americké kino

Tato akce je stejně jako Stick day zdejší tradice, akorát sahá i za hranice cross-country. Některé ostatní sportovní týmy také pořádají večírky před utkáním nebo závodem, aby se pobavily a dobře naladily na nadcházející události. Nejdůležitějším bodem programu je, že se všichni společně navečeří těstovin jakožto ideálního jídla před zátěží. Ale na výběr je i spousta salátu, ovoce, zeleniny, brambůrek nebo kukuřičných nachos. Já tam objevila baby mrkvičky. A ty vám jsou tak dobré! Hned jsem si je přidala na nákupní seznam! 

Po večeři jsme hráli volejbal. Mia - naše hostitelka má obrovskou zahradu a síť s vyznačeným hřištěm se tam také najde. Už jsem zmiňovala, že večeře se podávala v garáži pro letadlo? Ale nepředstavujte si volejbal jako volejbal. Na každé straně se nacpalo asi patnáct lidí a koho trefil míč a přeletěl nějakým záhadným způsobem na druhou stranu vyhrál. Ale byla to legrace. Všichni byli do hry ohromně zapálení. Jakmile se setmělo, dostali jsme se k velmi těžkému utkání. Nakonec, jsme to vzdali a šli hrát basketbal, který byl hned u osvětlené garáže. Vyzkoušeli jsme i cosi jako skateboardy. Místo dvou koleček na každé straně bylo jen jedno a museli jste zvláště kroutit boky, abyste udrželi stabilitu.  

Ani jsem si nemyslela, že si to tak užiju. Na sobotní závod jsem se lépe naladit nemohla! A výsledek se dostavil. Tentokrát se dostávaly medaile za prvních patnáct míst. A hádejte co? Náš tým se skládá ze čtrnácti děvčat a každé (a dokonce i mně) se podařilo vybojovat medaili!!! Je nutno dodat, že ostatní týmy neměly valné zastoupení, ale stejně. Byla jsem moc spokojená, protože se mi během závodu dařilo držet jedné z kamarádek z týmu a že dostanu medaili, to jsem vůbec nečekala. A mimochodem, nebyla to ta za patnácté místo! 

V neděli jsem odpoledne vyrazila ven s Heloisou. Heloisa je další výměnná studentka, kterou jsem poznala na Green Heart meetingu. Pochází z Brazílie. Domluvily jsme se, že zajdeme do nákupního centra a do kina. Tady se totiž na filmy chodí dívat normálně přes den. Ani jedna z nás netušila, co právě teď běží v kinech za filmy. Takže když jsme vešly dovnitř musely jsme si vyhledat většinu z nabídky na internetu, protože nám názvy nic neříkaly. Nakonec jsme se rozhodly pro druhý díl hororu To. Já normálně na horory nesleduji. Ale zdá se mi, že tady je všichni milují! 

Naštěstí pokračování nejlepšího hororu všech dob (co jsem slyšela), nebylo ani tak strašidelné. Vlastně to byla docela nuda. Předpokládám, že u nás tento film do kin ještě nešel, ale jestli chcete znát můj názor, tak je to kravina. Věřím, že první díl musel být dobrý, ale toto za moc nestojí. 

Ale kvůli jedné věci bych tam klidně vydržela sedět ještě další tři hodiny. A to byly sedačky! Za prvé mezi jednotlivými řadami je spousta místa, takže když někdo prochází mezi vámi, nemusíte se ani hnout a on bez problému projde. A že lidé courali na záchod každou chvíli! A za druhé jsou velké a neskutečně pohodlné. Navíc si můžete nastavit asi čtyři polohy. Můžete si zvednout podpěru noh nebo si lehnou. Paní vedle mě se vyloženě válela. Na každém opěradle je místo pro popcorn a pití.  

Za pokladnou na lístky se nachází občerstvení, kde si mimo popcornu můžete koupit všemožné sladkosti, a dokonce i hot dog! Heloisa zůstala u klasiky a už mě ani nepřekvapilo, jak velký kýbl popcornu dostala. A její pití mělo asi dva litry! Takový obrovský kelímek jsem ještě neviděla! 

A ještě mám jeden poznatek. Před samotným filmem běžely asi půl hodiny ukázky na ostatní filmy. Půl hodiny! Nejdřív jsem si říkala, proč je sál tak prázdný, když film začíná ve čtvrt na čtyři. Pak jsem pochopila...