Halloween

Ve čtvrtek jsme slavili Halloween. Tento rok se zapsal do dějin, protože ještě nikdy nebyla 31. října taková zima, a hlavně tolik sněhu od začátku dvacátého století, co se to měří. Když jsme ráno otevřeli dveře, nemohla jsem uvěřit svým očím. Celá ulice byla zahalená do bíla. Když u nás doma napadne tolik sněhu, pokládám to za slušnou nadílku. Tady by nad tím jen mávli rukou. Sníh tu obvykle sahá klidně i po okap. Tentokrát ale byli všichni stejně v šoku jako já. Je přece proboha ještě říjen!!! “A pak ať mi nikdo netvrdí, že nejsou žádné klimatické změny.” Prohlásila Paris. 

Všichni litovali děti, které měly v plánu chodit odpoledne po sousedech a prosit o sladkosti. Naštěstí ve škole bylo teplo (konečně už tu nemrzneme!), takže mi jsme v klidu mohli obléknout kostýmy jakéhokoli typu, a ne být navlečení v huňatém overalu! A že jste tu našli přehlídku všeho možného. Popravdě řečeno jsme tu moc upírů a zombii neviděla, jak byste předpokládali, že bude nejčastější maska. Hodně krát se tu objevovali sestřičky nebo doktoři, kočky, spousta lidí si oblékla svoji pracovní uniformu nebo fotbalový dres. Andělé, boxeři, dokonce jsme tu viděla i hotdog nebo hamburger. Někteří se domluvili na skupinové masky a převlékli se za sedm trpaslíků nebo m&m’s. 

Paris se oblékla jako vězen a já jsem prohrabala tři velké boxy s všemožnými částmi kostýmů až jsme se shodli na tom, že kočka je “cute”. Mimochodem, když se tady někomu něco líbí, tak to neřekne normálně, ale vypískne, jak je to hrozně roztomilé! Nebyla jsem sice originální, ale kostým to byl myslím “slušnej”. Nejdříve jsem přemýšlela za co se převlíknu, ale když mi Paris řekla, že jestli si nechci nic kupovat, ve sklepě je plno masek, tak jsem se nenamáhala vymýšlením a jednoduše vybrala z toho co bylo doma. 

Ale za mě nejlepší masky neměli studenti, ale učitelé. První dvě hodiny nebyli nic moc co se týče kreativity, ale když jsem vešla do třídy na asp (Academic Support neboli samostudium), valila jsem oči. Za stolem seděla Fiona ze Shreka! Paní nebo spíš slečna učitelka byla opravdu vymakaná, rezatý cop, přesně ty samé šaty, korunku a celý obličej a ruce namalované na zeleno. To byla pecka! 

Mám takový dojem, že se učitelé na druhém patře rozhodli sladit, protože, když jsem přecházela z jedné třídy do druhé, všimla jsem si učitelky v nafukovacím obleku prasátka a samotného Shreka. Po stěnách byly nalepené tematické plakáty a na stropě balónky. V učebně angličtiny na mě pak čekal Lord Farquaad! A to vám byla taky parádní maska! 

Byla sranda pozorovat, jak je Halloween svátkem nejen pro děti, ale i dospělí si ho dokáži užít! Tohle by se u nás rozhodně nestalo a jen to dokazuje, jak je americká společnost rozdílná. 

Po škole jsem se vydala domů školním autobusem. Děti byly nadšené ze sněhu a hned se začaly koulovat a dělat bordel. Opravdu se “těším” na následující tři týdny, kdy nebudu mít po škole tréninky a budu muset čekat na autobus s těmi zvířaty. Asi si cestu na parkoviště trochu prodloužím, protože to stejně trvá, než všechny autobusy dorazí. Když autobusy přijedou a postaví se do tří řad, podíváte se na tabuli, kde se nachází vaše číslo (ten do Pingree Grove má 255) a hledáte buď vpravo, vlevo nebo uprostřed. Naštěstí odpoledne nejsou autobusy přeplněné tak jako ráno, takže si alespoň máte kam sednout. 

Těšila jsem se domů, až budu rozdávat dětem sladkosti. Doufala jsem, že nějaké přijdou. Sice byla kosa a plno sněhu, ale alespoň se obloha vyjasnila. Nejdřív jsem si nabídla Parisiných dýňových muffinů, které večer upekla na hodinu angličtiny a které jí zbyly, protože stejně jako u nás doma mají i tady averzi k veganskému jídlu! Ale co, alespoň zbylo víc na nás! Potom jsem se přesunula do předsíně s knížkou a čekala až se objeví první koledníci. Babička byla doma se mnou a vyhlížela z okna, jestli někdo nejde. 

Poprvé zvonek zazvonil asi ve tři čtvrtě na pět. Hrnula jsem se ke dveřím s mísou sladkostí. “Hello!” Zazpívala jsem a sklonila jsem se nad malých chlapečkem navlečeným v spidermanským kostýmu vykukujícím pod tlustou bundou. Spiderman junior vzal kokino do malé ručičky a odběhl za rodiči na chodníku. “Jak se říká?” Volala na něho maminka. “To byla rychlost,” pomyslela jsem si.  

Takhle jsem spěchala ke dveřím pokaždé. Myslím, že jsem byla než samotné děti :). Bohužel moc koledníků nepřišlo. “Normálně dorazí minimálně dvě stovky” sdělila mi Jackie. Nakonec se Paris rozhodla, že se vydáme na lov sladkostí sami! 

Vzaly jsme auto, nabraly další dvě kamarádky a vyrazily do vedlejšího sousedství. Možná si říkáte, že jsme trochu přerostlé a v porovnání s těmi mrňaty, které jsem chvíli předtím obsluhovala ano. Ale teoreticky vzato ještě měsíc jsem pořád dítě! Řeknu vám, že trick or treats jsem si asi užila víc než homeconig ples! 

Trochu mi to připomínalo Vánoce, když jsme chodily v závějích a kolem nás svítily ozdoby na jednotlivých domech. A že domy byly vyzdobené! Dekorace, kterou jsem nafotila u nás se s tím, co jsem viděla na Halloween nedá srovnat! Zombii se promenádovali před domy nebo vykukovali nasvícení z oken. Z reproduktorů hrála strašidelná hudba. Jeden dům měl místo garážových vrat klec s mrtvolami a nad dveřmi napsáno krematorium. Další byl pro změnu celý ověšený světýlky. Všude byly tradiční krvavé nápisy volající o pomoc nebo vyřezané dýně. Jedni měli na zahradě postavený stan a hned vedle auto plné zombíků. Celé to naaranžovali jako autonehodu, dokonce i malé zombii miminko sedeělo na zadní sedačce. No, bylo to vypiplané do detailů. Říkala jsem si, kolik do takové dekorace asi museli vrazit peněz? 

Zvonily jsme na jeden dum vedle druhého. Většinou se jako první ve dveřích objevila hlava psa a až poté majitel domu. Někteří lidé čekali na koledníky v garáži u rozdělaného ohně, aby nemuseli každou chvíli otevírat dveře. Často nám také sladkosti dávali malé děti převlečené do kostýmů. Ti nám většinou do tašky hodili jednu sušenku, protože víc se jim do malých ručiček nevešlo. Dospělí většinou rozdávali po hrstech. Nedostatek koledníků se jasně projevil. Jedna paní nám děkovala, že zbavíme její dům sladkostí. 

Většinou to chvíli trvalo, než nám někdo přišel otevřít, než se dostal ke dveřím. Ale jeden pán se rozvalil na schody přímo přede dveřmi, aby nemusel nikam chodit a čas čekáním si krátil hraním na telefonu. My jsme stály na prahu a koukaly na něj přes skleněné dveře a uvažovaly za jak dlouho asi zvedne hlavu a všimne si, že tam stojíme. No... Chvíli to trvalo. 

Paris byla do koledování neobyčejně zapálená. Já jen uvažovala, co budeme se všemi těmi sladkostmi dělat, když je nemůžeme jíst? Další záhada pro mě byla, jak se mohly holky orientovat v celém sousedství, navíc po tmě! Po každé odbočce do nové ulice jsem byla přesvědčená, že jsme tam už určitě koledovaly. Ala vždycky když jsme zazvonily na zvonek nám k mému údivu otevřeli jiní lidé.  

V osm hodin večer už jsme byly promrzlé a napakované zásobou sladkostí na zbytek roku, takže jsme vyrazily domů. 

Samozřejmě středoškoláci až na výjimky trick and treats nechodí. Naši vrstevníci se baví na večírcích. Tedy pokud vás někdo pozve. Náš cross-country tým pořádal v pátek další pasty party tentokrát v kostýmech. Takže já si užila Hallooween z pohledu mrněte i pořádného teenagera!