Je Amerika opravdu tak úžasná? Ne.

Jako první pokaždé zmíním neskutečný konzumerismus. Protože se toho tu spotřebuje a vyhodí je neskutečné množství. A odpad se tu moc netřídí. Navíc tu máte obrovský výběr zboží. Všechno je tu tak trochu přehnané. Jako by si lidé pořádně nevážili svých věcí. Vidím to jen u svojí hostitelské rodiny, kolik věcí se tu najde. Neříkám, že doma nemáme extra věci, ale tohle je opravdu extrém. Kdysi dávali v televizi americký pořad, kde uklízeli lidem domovy. Ti lidé měli místnost zarovnané od podlahy ke stopu všema možnýma zbytečnostmi a odpadky. V každé místnosti byla úzká cestička, kde jste se sotva protáhli. “Takhle přece nemůže někdo žít?” Říkala jsem si tehdy. Teď tomu věřím. A dokážu si to bez problémů představit. 

Také vždycky dumám nad tím, proč mají všichni v domě dva obývací pokoje. Jedna místnost se sedačkou a stolkem slouží jako předsíň a druhá je pravý obyvák. Ale prakticky to vypadá tak, že se ta první vůbec nepoužívá. Nábytek tam jen stojí a vy máte akorát další místnost na úklid. Tedy já ne. Já neuklízím. Ale Jacquelyn ano. Ptám se sama sebe, proč si takhle přidělávat práci? Nebo na co mít velký jídelní stůl, když ho nikdy nepoužívám? Když mám další menší, u kterého každý den snídám a večeřím? To se pak ani nedivíte, že vzniká něco jako minimalismus a podobné extrémní životní styly. Protože mi přijde, že tady se trochu vytrácí selský rozum. 

Další věc, která mě tu tedy dost rozčiluje (možná ještě víc než ta první) a to vzhledem k tomu, že mi výrazně zasahuje do denní režimu, je doprava. Abyste se tu kamkoli dostali, potřebuje auto. A pokud neřídíte máte celkem problém. Musíte si pokaždé sehnat někoho, kdo vás sveze. Nikam tu nedojdete pěšky, pokud si tedy nechcete udělat procházku po sousedství a pokochat se identickými domečky a dokonale posekanými trávníky. 

Ani na kole nikam jet nemůžete. Protože všechny obchody a fastfoody a všechny ostatní města jsou podél dvouproudových silnic a já bych si tam teda na kole netroufla. A buďme upřímní, za tu dobu jsem tu vlastně ani žádného cyklistu neviděla. Lidi tu na kole nejezdí. Pokud tedy nepočítáte děti v sousedství. Sama Jacquelyn říkala, že Američani jsou líní a všude se vozí autem. S autobusy a vlaky je to tu taky bída. 

Takže zatímco doma si můžu jet sama, kam chci, klidně na druhý konec republiky, tady trčím doma a obvolávám všechny známé, jen abych se dostala na trénink. Poslední dobou jsem s tím měla docela problém, protože mě moje host-rodina nemohla vyzvedávat ze školy a já každý den trnula, jak se dostanu domů. Nebylo mi úplně příjemné se pořád někoho ptát, jestli nebydlí poblíž Pingree Grove a nemohl by mě hodit domů. Naštěstí, teď už je to vyřešené a na zbytek roku mám zařízený odvoz. Budu jezdit s Emmou z cross-country, která taky plánuje přes zimu běhat indoor track. 

Takže zatímco spousta z nás v České republice z dopravního hlediska nepotřebuje řidičák ani v osmnácti, leda tak na to, aby mohli jezdit na večírky, tady se šestnáctiletý teenager bez auta neobejde, pokud chce být trochu nezávislý.  

Čím déle tu jsem, tím se víc utvrzuji v tom, že bych tu žít nechtěla. Za prvé je tu ta rozdílní mentalita lidí, o které už jsem psala předtím a také to prostředí. Ale všechno je tu takové umělé. A dokonalé. Obrovské. A nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale chybí mi naše malé město, kde si můžu jít sama kam chci pěšky! A příroda. Naše lesy a vesnice, kam si můžete o víkendu vyjet na kole. 

Je to vlastně docela vtipné, protože přesně to, co jsem si myslela že mi tu bude líbit, mě rozčiluje. A naopak jsem objevila spoustu úžasných věcí, které by mě v životě nenapadly.  

Takže rodino nebojte, za velkou vodu vám neuteču! 

A na závěr bych chtěla říct, že i když si tady teď jen stěžuji, tak to neznamená, že by se mi tu nelíbilo nebo že bych po nocích brečela, jak se mi stýská po tom, že si půjdu sama nakoupit! Já si to tu užívám a každý den jsem vděčná, že tu můžu být, protože si žiju svůj sen. A neskutečně mě baví poznávat jinou kulturu. Ale teď už vím, že jsem celým srdcem Češka.