Návštěva New Yorku – rušný, šílený a přesně podle představ

Ne všichni ale dodržují signály ze shora. Jednu věc, kterou jsem se naučila o Newyorčanech je, že všichni absolutně kašlou na semafory a přecházejí silnice, kdykoli auto není v přímé blízkosti. Nemůžu říct v dohledu, protože to je vždycky. A nezastavte si, když se vám před kapotou objeví hejno uspěchanců. Je to opravdu zvláštní, kdekoli jinde na světě, lidi čekají, dokud se nerozsvítí zelené světýlko a nedá jim pokyn k překročení silnice. Na míle daleko nemusíte vidět jediné auto, ale ti lidé poslušně stojí a čekaní. V New Yorku se na semafory nehraje. 

A pak jsou tu takoví experti, kteří vám zastaví přesně na přechodě, takže se dav rozejde okolo do vozovky. To je pak paráda. Já se dokonce ani nebála, že mě něco zajede! Tolik lidu a tolik provozu, vždyť ty auta se nemají ani šanci pořádně rozjet! 

Všude okolo vás hrají barvy. Kamkoli se podíváte, pohled vám oplácí modelky propagující nejnovější kolekci Zary nebo Robert Downey jr. Jako Doctor Doolittle. Obrazovky jsou snad na každé budově. A září! Ale hlavně jste obklopeni hradbami mrakodrapů, které vás uzavírají v jedinečném světě Time square. 

Rozhlížela jsem se okolo sebe s otevřenou pusou, hlavu vyvrácenou, jak jsem se snažila dohlédnou na konec tech gigantů. Byla jsem naprosto unešená atmosférou, která na mě dýchla, jakmile jsem opustila bezpečí hotelu. Nemůžu říct, že by to bylo nádherné místo nebo příšerná ulice. Jedině jak bych asi popsala situaci kolem sebe je WOW! Lepší synonymum mě nenapadá. 

Bohužel jsem byla trochu zklamaná, protože jsem se těšila na nahaté lidi 😀. Pře dovolenou mě doma varovali, že na Time square jsou umělci, kteří chodí s pomalovanými těly. Prý je to tam typické. Tak jsem byla zvědavá. Ale žádný holý zadek jsem neviděla. Zato jsem potkala Deadpoola, několik Spidermanů, jeden z jich mi vlezl do záběru, když jsem si fotila Sochu Svobody!, Batmana, Mickey Mouse a Minnie, Grinche a Bumblebeeho a spoustu dalších filmových postav.  

Když se podíváte na typickou Newyorskou ulici uvidíte několik věcí. Za prvé jsou to pytle s odpadky vyházené na hromadách a přeplněné koše. Dále pojízdné stánky s rychlím občerstvením. Všechny nabízí ve směs to samé: hot dogy, hranolky, precle, pak jsou tu přívěsy s různým masem s rýží nebo falafelem. Dále a ty voněli nejlépe, pečené oříšky s cukrem a se skořicí. HMMM za tu vůni bych vraždila. Dokonce nedaleko našeho hotelu bylo pojízdné auto s “nejlepší trávou v New Yorku”. To byla taky zajímavá vůně. Chvíli stát u toho stánku a zbytek dne budete naprosto vysmátí! 

Nevadilo, že chodníky byly přeplněné, ale na prodejce Gucci kabelek a peněženek se našlo místo vždycky. “Obchodníci” (nechci být rasista, ale oni byli vážně jen černí) rozložili plachtu na asfalt, vyskládali na ni pravděpodobně staré, ale stále pěkné modely luxusních značek a prodávali je za výhodné ceny. Hodně lidí (žen) se u nich zastavovalo. 

Jak už jsem říkala, na každém rohu jste našli Starbucks a rychlé občerstvení byl snad každý druhý obchod. Rozhodně se nemusíte bát, že byste na Manhattanu umřeli hlady. 

Jinou část města, než tento nejslavnější ostrov jsme nenavštívili. Nebyl na to čas. V New Yorku je toho tolik k vidění, že vám pár dní je zkrátka málo na to, abyste prozkoumali všechno. My jsme obkoukli jen to nejdůležitější. Na první den jsme měli koupené lístky na muzikál Wicked. Opravdový muzikál na Broadwayi!!! Trochu jsem se bála, že zpěvákům nebudu rozumět, jako když jsem šla ve škole na Romea a Julii. Ale nakonec jsem žádný problém neměla a celé představení jsem si nesmírně užila. Co bych vypíchla z té “přehlídky dokonalosti” byly jednoznačně kulisy a kostýmy. Broadway má opravdu úroveň 😀.  Večer jsme se šli podívat na Vánoční stromeček v Rockefellerově centru. Ale byla to spíš jedna velká tlačenice. 

Druhý den jsme vyrazily do Metropolitního muzea umění neboli the MET, jak tomu hovorově říkají. Vůbec jsme si neuvědomila kolik slavných kousků umění se v New Yorku nachází. Všechny Monetovi lekníny, které jsem před dvěma lety tak zapáleně malovala se nachází právě tam. Já nadšeně lítala od jednoho obrazu k druhému a volala “A tenhle je tu taky!” Dokonce se tam na obrazy stáli i řady! Jen abyste se na něj mohli podívat a vyfotit si ho. Ale kdo by si taky nechal ujít van Gogha! Strávili jsme tam pěkných několik hodin, ale bylo nemožné projít všechno. To byste si museli vyhradit celý týden na to, abyste prošli každou výstavu. 

Dalším místem, které jsme nemohli opomenout byl samozřejmě Central park. Obrovská plocha zeleně uprostřed velkoměsta. A když říkám obrovská tak jen necituji wikipedii. My jsme se po několika hodinách chůze nedostali ani do poloviny. Neříkám, že se nedá projít za celý den, ale v rámci normální chůze a přizpůsobení všem členům naší skupiny ne. Každopádně v té první části se nachází většina atrakcí. 

Nejvíc mě asi dostala Zoo. Jakmile jsem spatřila hlavní bránu, uvědomila jsem si, že je to ta samá z Madagaskaru! Já tuhle pohádku zbožňuji. Ale až když jsem tam stála, dala jsem si dvě a dvě dohromady.  Dokonce jsme si i počkali na celou hodinu, až začne hrát hudba a všechny postavičky se na bráně začnou pohybovat. A samozřejmě až začnou opice mlátit do zvonu. Tuto scénu si z filmu pamatuji naprosto přesně. Ale co mě teda zklamalo, že v zoo nechovají ani lvi, ani zebry ani žirafy a ani Glorie by tam bazén nenašla! 

Nemohli jsme si samozřejmě nechat ujít opravdovou Sochu Svobody. Sice jsme se v tuto roční dobu neměli šanci dostat na ní, na Nový rok je New York zahlcený turisty, ale alespoň jsme mohli naskočit na trajekt a projet se kolem ní úplně zadarmo! A upřímně, když jsem jí poprvé spatřila, naskočila mi husí kůže.  

Bohužel ani na Brooklyn Bridge jsme se nedostali. Byla moc velká zima a foukalo. No, ale viděla jsem ho, to je hlavní. Mimo to jsme ještě navštívili nové Světové obchodní centrum nebo New Yorskou knihovnu. Nedokážu si představit, že bych se tam pod dohledem všech návštěvníků dokázala na něco soustředit. 

Ale kdybych měla vybrat jednu věc, tak řeknu, že absolutně nejlepší byla večeře ve Stardustu. A rozhodně nešlo o jídlo. Stardust je restaurace, kde jako číšníci pracují budoucí zpěváci Broadwaye. Když zrovna někdo neobsluhuje, tak zpívá. Je to neskutečné. Sice si musí vystát řadu přes pár bloků, ale rozhodně to stojí za to. Jestli se někdy dostanete do New Yorku, Stardust nesmíte opomenout. Je to naprostá pecka! Náš číšník vypadal jako Fredie Mercury! 😀 

Nemůžu říct, že by mě New York překvapil. Ale ani zklamal. Byl přesně takový, jaký jsem si ho představovala. A každý den jsem vděčná hostitelské rodině, že mi dala příležitost se tam podívat a prožít jedny z nejkrásnějších a nejšílenějších chvílí v Americe.