Přichází podzim

Podzimní ale hlavně halloweenská nálada není patrná jen u nás doma, ale hlavně zvenku skoro každého domu v sousedství. Jak jsem zjistila, Američané jsou šíleně zapálení do výzdoby domů nejen na Vánoce. Tady byste s věncem na dveřích a vydlabanou dýní neuspěli! Když se podíváte po ulici, z oken na vás koukají zombii a kostlivci, některé okna volají o pomoc krvavými nápisy, kolem dveří jsou omotané výstražné pásky nebo kukuřičné klasy a po zahradě běhají strašidla nejrůznějšího druhu. Večer potom všechno ve tmě září a nabízí zajímavou podívanou kolemjdoucím.  

Obchody jsou plné dýní a kostýmů. Fastfoody nabízejí dýňové pochoutky všeho druhu, obzvlášť oblíbené je pumpkin spice latté ze Starbucksu. 

Další výrazná změna se udála “nečekaně” v počasí. Výrazně se ochladilo. Už mi na tréninky nestačí tričko a kraťasy. Ale chodím nabalená pomalu jako v zimně. Na běžkařské kalhoty nedám dopustit! V sobotu jsme neměli žádné závody, tak se trenéři rozhodli uspořádat běh v kostýmech. Což bylo báječné, až na to, že když jsme se ráno sešli před školou, teploměry ukazovaly pouze tři stupně!   

Ale přesto, že byla příšerná kosa jsme si to užili. A měli jste vidět ty masky! První cenu vyhrály holky s krokodýlem a strážcem parku. Jejich kostým byl parádní! Nevím, kde sehnaly toho z kůže ušitého krokodýla, ale když si ho Mia nasadila na záda jako batoh, vypadalo to perfektně. Další maskou, která se opakovala několikrát byly wisco girls. Jak se pozná taková wisco girl? Oversize mikina, kraťasy, které nejsou skoro vidět a spousta scrunchies kolem zápěstí. Hlavní protagonisté této masky byli kluci, takže asi tušíte, jak komicky to vypadalo. Akorát si nedokážu přestavit, jaká zima jim v těch kraťáscích musela být! 

Tím se dostáváme k další věci. Totiž že si musím koupit podzimní boty, protože holé kotníky venku už rozhodně ukazovat nemůžu! 

Vlastně jsme vám neřekla, za co jsem šla já. My jsme to se Sydney nijak nehrotiti a oblékli se jako černá a bílá.  

Také se tu každou chvíli spustí liják, takže hřiště kolem školy jsou nasáklá vodou. Stačí uběhnout pár metrů během rozcvičky a máte úplně promočené ponožky! U nás doma se teď rapidně zvýšila spotřeba papírových ručníků. A ne vždy mi boty během noci uschnou. Občas to ráno doháním fénem. 

Ale už to nebude trvat dlouho. Cross-country sezona se chýlí ke konci. Pokud neběháte vyšší soutěž - varsity, zbývá vám poslední týden. Ti lepší běžci končí na konci října. Samozřejmě jestli chcete, můžete stále chodit na tréninky, ale už nezávodíte. Já plánuju dobrovolničit, což je jednou podmínkou programu. Zatím jsem na to neměla čas, ale když teď nebudu muset docházet na všechny tréninky, můžu některé dny věnovat právě dobrovolničení. Protože Jacquelyn pracuje ve škole, není nic jednoduššího než jít pomoct hlídat děti. Jedna z Parisiných kamarádek tam také pracuje. Navíc se škola nachází asi sedm minut chůze od našeho domu.  

Po více jak měsíci čekání konečně došlo spirit wear - školní oblečení. Na začátku roku jsme si mohli objednat trička, mikiny, tepláky nebo i ponožky se školním logem. Když se podíváte po chodbách spousta studentů má na hrudi napsáno Hampshire, takže jsem se rozhodla také podpořit ducha školy a ukázat, jak jsem na ni pyšná 😀 a pořídila jsem si pár kousků i do svého šatníku. Stejně to probíhá i u jednotlivých sportů. V cross-country jsme hlasovali o citát, který chceme mít natištěný na zádech. Nakonec to vyhrál, “Cross-country is one hill of a sport.” Akorát je celkem na nic, že jsme je dostali tak pozdě!  

Což mi připomíná, že minulou sobotu se nekonaly závody pouze v běhu, ale také v tom, kdo ukáže většího školního ducha. Po tom, co jsme odběhli naše tradiční tři míle jsme se všichni zahalili do fialova, na tváře si napatlali barvy, vzali transparenty a hudební nástroje a zamířili si to za hlasitého skandování do tělocvičny, kde se měl souboj uskutečnit. Nevím, jestli k našemu dobru, ale kromě nás se ukázala v převlecích pouze jedna další škola. Vypadalo to trochu jako taneční souboj, akorát místo tance jsme skákali, běhali do kola a členové našeho týmu, kteří jsou zároveň ve školní kapele hráli školní hymnu. Měli jsme pět minut na to, ukázat co v nás je.  

Po uplynutí časového limitu naše rivalita ale rozhodně nekončila. Během vyhlašování nejlepších běžců a běžkyň jsme se předháněli v tom, kdo nejvíc podpoří své spolužáky. Začalo to tím, že po zaznění jména se strhl burácející potlesk, pokračovali jsme tím, že postupně celé týmy vstaly, pak jsme začali skákat, a nakonec abychom je troufli, vzali dva kluci našeho nejlepšího běžce, který se umístil na devátém místě na ramena a donesli ho za zněmí kapely až na pomyslné podium, aby si mohl převzít plaketu.  

Náš tým je prostě nejlepší, takže bylo samozřejmě jasné, že to nakonec vyhrajeme 😀. Což se taky stalo!