Cesta do USA a mé první dny ve státech

Noc před odletem jsem se rozhodl, že zůstanu vzhůru celou noc, abych byl před odletem unavený, protože mi to pomůže snáze se přizpůsobit osmihodinovému časovému rozdílu. Stejně bych se probudil v pět ráno, takže mi to přišlo jako nejvhodnější řešení. To, co jsem mezitím dělal, bylo hlavně sledování YouTube a trocha programování.

 

I když jsem se snažil zůstat vzhůru celou noc, cítil jsem se trochu unavený a těsně před pátou hodinou ranní jsem asi na 40 minut usnul, což zřejmě nemělo vliv na to, co jsem v té době považoval za svůj plán. Když jsem se probudil, jen jsem si velmi rychle sbalil notebook a nabíječky do příručního zavazadla, abych si v případě, že se něco stane, mohl v letadle nabít telefon.

 

Když jsme s rodinou dorazili na letiště, rozhodli jsme se zajít do kavárny na terminálu 2, kde jsem si dal cappuccino a croissant se salátem, rajčaty a šunkou. Což mě trochu probralo. Odbavení se otevíralo v 7 hodin ráno místního času, což bylo ve 23 hodin denverského času, takže jsme se rozhodli, že v kavárně trochu zarelaxujeme. Poté jsem se rozloučil s rodinou, naposledy je na další rok objal a rozhodl se v kavárně ještě chvíli zůstat. Když jsem pak dopil kávu a dojedl croissant, rozhodl jsem se počkat ve frontě na odbavení, která byla dlouhá, protože jsem tam čekal asi 40 minut. Myslel jsem si, že to bude opravdu těsné a že svůj let z pražského letiště do Mnichova nestihnu, ale mýlil jsem se. Bezpečnostní kontrola byla velmi rychlá a trvala jen asi 3 minuty a pak mi trvalo dalších 5 minut, než jsem se dostal k bráně, která byla otevřená pro nástup do letadla, ale stihla jsem to přesně na čas, s tří minutovou rezervou 😉. Pak už mi jen zkontrolovali palubní lístek a nechali mě nastoupit do autobusu, který mě měl odvézt k letadlu, protože to byl Bombardier jet, tzn. byl mimo “tunel”, ale byly tam schody, kvůli velikosti. Překvapilo mě, že všechna příruční zavazadla umístili do úložného prostoru letadla k odbaveným zavazadlům, což jsem později pochopil, že je to kvůli velikosti úložného prostoru na palubě. Poté jsem se posadil k okénku v letadle a užíval si 50minutový let do Mnichova. Kupodivu mi let připadal extrémně krátký, protože jsme sotva vzlétli, a pak už jsme přistávali, no páni!

 

Po příletu do Mnichova jsem si jen užíval velikost tohoto letiště. To letiště bylo prostě tak obrovské! A nezapomeňte, že má vlastně dva různé terminály propojené autobusovou dopravou, což znamená, že jsem byl jen na jednom terminálu a ten byl přesto větší než většina letišť, na kterých jsem byl. A protože jsem velký milovník jídla, rozhodl jsem se vyzkoušet některé z restaurací, které tam měli, ale protože většina z nich byla plná, rozhodl jsem se dát si místo toho sendvič s lososem. Protože jsem si myslel, že nástup do letadla bude v 10:55, protože tak to vypadalo na informační tabuli. Rozhodl jsem se jít k bráně. Ale abych se tam dostal, musel jsem jít nahoru, kde mě čekala kontrola pasu. A co mi přišlo fakt super, bylo to, že stačilo naskenovat pas, pak vás to pustilo dovnitř a tam jste si museli na chvíli sundat roušku, aby vás vyfotili, kvůli ověření platnosti dokladu. Poté jsem viděl ještě další obchody a restaurace, což mě trochu překvapilo, protože jsem si myslel, že to mají jen v předchozím patře. Pak jsem se snažil najít svou bránu, což bylo poněkud obtížné, protože mi všechno připadalo jako bludiště. Pak jsem ale konečně našel bránu, kde byly dva pruhy, jeden pro lety do LA a druhý pro lety do Denveru. Protože můj let směřoval do Denveru, použil jsem pruh pro Denver, kde mi zaměstnanci letiště zkontrolovali výsledky testů COVID PCR a poté i vízum a formulář DS-2019. Poté jsem jen čekal asi hodinu a pak už jsem jen nastoupil do letadla. Letadlo bylo Airbus 350-900 s konfigurací 3-3-3 sedadel. Měl jsem štěstí, že jsem dostal místo u okna, což znamenalo, že jsem mohl sledovat oblohu, ale mělo to tu nevýhodu, že se mi opravdu špatně chodilo na toaletu/vyndávali věci z příručního zavazadla. Takže jsem si v podstatě vzal jen ty nejnutnější věci, jako polštář, sluchátka, notebook, a všechno jsem to uschoval v kapse na sedadlo před sebou, a pak už jsem jen čekal na odlet, který byl kolem 11:50 místního času. Protože byly asi 4 hodiny ráno denverského času, rozhodl jsem na chvíli usnout, ale pak mě v 6 hodin ráno denverského času vzbudili na oběd (snažil jsem se spát, když lidé v Denveru spali, abych se lépe přizpůsobil časovému pásmu, protože jsem na internetu četl, že to pomůže). K obědu byly nějaké výborné těstoviny a kupodivu jsem měl pocit, že ta vysoká nadmořská výška mi pomohla lépe cítit chutě a těstoviny mi opravdu chutnaly. Součástí oběda byl také jakýsi salát s italským dresinkem, který byl také nesmírně chutný a já si pochutnal na každém kousku! Byl prostě moc dobrý. Poté jsem si užíval některé filmy z Netflixu, které jsem si stáhl, a byly velmi příjemné. Když film skončil, bylo to asi 5 hodin po odletu, který měl trvat 10 hodin. A protože jsem se cítil trochu unavený, ale bylo ještě relativně brzy ráno, rozhodl jsem se, že si dám ještě 3 hodiny spánku, což znamená, že budu mít celkem asi 4 hodiny spánku. Poté jsem se cítil velmi odpočatý a nabitý energií a po tomto spánku zbývaly do cílové destinace jen asi 2 hodiny (časy si přesně nepamatuji, ale snažím se to jen zhruba odhadnout). A pak už jsem jen pořádně prozkoumával IFE, kde měli i nějaká videa, takže jsem se na ně díval až do přistání. Čas přistání v Denveru byl ve 14 hodin. Cítil jsem se velmi odpočatý a jen jsem se těšil, až vstoupím na půdu USA. Ale kvůli velkému provozu na denverském letišti jsme museli zůstat na palubě letadla, které pojíždělo k bráně, což trvalo asi 30 minut. Poté následovala opravdu obrovská chodba k hraniční kontrole. Po cestě byly 2 toalety, tak jsem se rozhodl jít na toaletu a byl jsem v šoku, jak jsou toalety v USA úplně jiné než v Evropě (vím, že je to jen záchod, ale člověk prostě nevěnuje pozornost detailům, pokud tam ještě nikdy nebyl). Po malé přestávce, kde jsem se trochu osvěžil po takovém dlouhém letu, jsem se vydal napřed na hraniční kontrolu, která se snažila zjistit, jestli jste občan USA, nebo držitel víza/posádka kabiny/diplomat. Kabinový personál, diplomaté a občané USA mají přednost, ale držitelé víz a cizinci pak musí jít do dolní části a vy musíte čekat ve frontách, dokud nezkontrolují vaše dokumenty, tedy DS-2019 a vízum. Je důležité mít na paměti, že pokud máte něco, co je potravina, musí to být nahlášeno a poté zkontrolováno zemědělskou sekcí, to je kvůli ochraně amerického zemědělství před cizími brouky nebo nemocemi ovlivňujícími zemědělství. Protože jsem měl pro hostitelskou rodinu koření, které bylo továrně uzavřeno ve vakuové komoře, řekl jsem jim to, ale museli mi po vyzvednutí zkontrolovat zavazadla, někdy dělají i nějaké další kontroly, ale neměl jsem žádný z těchto problémů. Poté jsem musel jít do zemědělské sekce, aby mi zavazadla zkontrolovali agenti. Jen aby mi řekli, že je vše v pořádku a že mohu pokračovat. Poté jsem opustil sekci hraniční kontroly, kde mě přivítala hostitelská rodina. Kde jsem se představil a pak jsme šli do garáže. Protože Denver a celkově Colorado je na stejné úrovni jako Sněžka, tak mi Lois poradila, abych pil hodně vody, abych si zvykl na rozdílnou výšku a hustotu vzduchu. Protože Don a Lois se velmi angažují v pomoci komunitě, a protože mě to také baví, šli jsme hned po letu do potravinové banky, kde jsem se seznámil se spoustou úžasných lidí. A protože jsem před odletem udělal všechno pro to, abych nepocítil jetlag, neměl jsem s jetlagem vůbec žádné problémy. Pomáhat v potravinové bance bylo opravdu skvělé a od té doby v tom pokračujeme každé úterý. Ve středu jsem šel s Donem pomáhat se starat o muže s poraněním mozku, který se v patnácti letech dostal do hrozné autonehody a kromě levé ruky a levé nohy má ochrnuté všechny části těla. Má také určité problémy s řečí, což znamená, že sice rozumí všemu, co říkáte, ale pro vás je těžké mu rozumět. Díky tomu, že jsem mu pomáhal, jsem měl šanci se seznámit se s jeho příběhem, což mi pomohlo si uvědomit, že bychom si měli vážit každého okamžiku, který v životě máme, a že bychom také měli být opatrní, protože náš život může být zničen během pouhého zlomku vteřiny.

 

Protože tento blog je už opravdu dlouhý, v dalším blogu vám povím více o svých dalších dnech a prvním týdnu školy. Doufám, že se pak uvidíme, a děkuji vám za přečtení.

Přistávání v Mnichově

Airbus A350-900. Moje letadlo do Denveru.

Těstoviny a salát s italským dresinkem.