5. díl – Mimoškolní aktivity

Bára Kobrová: Vítejte u dalšího dílu ze série podcastu ve spolupráci s CCI. Moje jméno je Bára Kobrová a jsem bývalou studentkou jednoho ze studijních programů. Spolu se mnou vítám majitelku agentury Janu Rule. Ahoj Jani.

Jana Rule: Ahoj Barčo.

Bára Kobrová: V předešlé epizodě jsme rozebírali americké Střední školy, výběry předmětů a tak podobně. Dneska se podíváme více na mimoškolní aktivity, celkově sporty, ale I různé field trips, co to vlastně field trips jsou. V návaznosti na co se určitě ráda dotknu, i tématu kapesného a uvidíme, co ještě dalšího nás napadne. Tak pojďme na to.

Jana Rule: Já děkuji za úvodní slovo. Hlavním tématem, jak jsi zmiňovala, jsou teda mimoškolní aktivity. Ty jsou nedílnou součástí amerického života na střední škole a řekla bych přesně tak, jak náctiletí vidí a vnímají ty jednotlivé aktivity a ty akce v rámci filmů a seriálů.

Bára Kobrová: My to nazýváme mimoškolními aktivitami, ale paradoxně jsou to aktivity, které se dějí právě ve škole, a to je možná i jeden z těch hlavních dílů, tak jak to známe tady u nás?

Jana Rule: Úplně určitě, u nás to jsou mimo školní aktivity, u nich to jsou after-school Activities, což jsou po školní aktivity. A jedním z hlavních důvodů, proč ty aktivity jsou vlastně pořádány školou, jsou především ta vzdálenost, protože ty vzdálenosti ve Spojených státech jsou opravdu obrovské a nemělo by smysl pro studenta jet ze školy třeba 40 minut domů a samostatně se dopravovat na různorodé kroužky soukromě, což znamená, že úkolem té školy je vlastně vymyslet ten program pro ty studenty v rámci té školy po té výuce. Ty jednotlivé aktivity, a zase to je moje dělení, jsou na takové dvě hlavní skupiny. Jsou to sportovní aktivity, kterým oni říkají takzvaně athletics,a pak tam jsou kroužky, takzvaně clubs, do kterých spadají různorodé aktivity přes divadlo, hru na různé hudební nástroje, sbor, fotografování, různé umělecké a další směry, jako je třeba malování, ale práce s keramikou, výroba šperků, ale I třeba příprava ročenek, školní televize nebo školní časopis. Athletics neboli ty sportovní aktivity se zase dělí na jednotlivé sezóny, na podzimní zimní a jarní, což znamená, že na každou tu sezónu ta škola vypíše určité sporty pro holky a pro kluky. Myslím tím sporty typu tenis, volejbal, americký fotbal, kolikrát Lední hokej.

Bára Kobrová: Můžu měnit v průběhu?

Jana Rule: Samozřejmě, že musíš měnit, protože každý z těch sportů je vždycky vypsán jenom na tu jednu sezónu, není to tak, že by student začal hrát v září tenis a končil s tenisem v červnu. Takže většinou zrovna tenis je takzvaně jarní sport, takže když se zapíšete na tenis, tak to funguje tak, že se začíná trénovat třeba v půlce února nebo koncem února a trénuje se do konce toho školního roku. Když už se student zapíše na určitý sport, tak to znamená, že tréninky jsou většinou 4x až 5x v týdnu a po nějaké době, většinou to bývají třeba 4-6 týdnů, se pak i ta škola v závislosti na té výkonnosti, účastní různých turnajů nebo závodů, takže ty studenti mají i příležitost vlastně se potkat I se sportovci a studenty z ostatních škol.

Bára Kobrová: Sportem, který je v Americe nejpopulárnějším, je americký fotbal a s tím roku v roce i cheerleading. Je reálné se pro studenta dostat I do tohohle toho prostředí?

Jana Rule: Pro mě určitě, já navíc říkám, že kdo co nezkusí, tak nic nedostane, takže rozhodně to chce se účastnit na začátku školního roku nebo někdy to bývá I před začátkem školního roku tzv. tryout, což je jakoby nábor na ten daný sport nebo na tu danou aktivitu. Ohledněně tryouts je si potřeba to řešit, případně dořešit ten přílet s hostitelskou rodinou tak, aby ten student tryout stihnul, protože většinou to bývá opravdu třeba i týden, někdy i více před začátkem toho školního roku. Ty sporty všeobecně hrají obrovskou roli v celém duchu té školy. A já pokud jenom trošičku ten student v České republice se nějakému sportu věnuje, tak by za mě rozhodně na každou tu sezónu měl něco zkusit, měl by se něco naučit, protože to je to nejlepší pojítko, kde si najít kamarády.

Bára Kobrová: Jsou sporty spojené, s jakýmikoliv poplatky v rámci školy?

Jana Rule: Většina těch škol dotuje tyto aktivity ze svých vlastních prostředků, ale může samozřejmě po studentech mít požadavek tzv. Registračního poplatku u většiny sportů, jako je třeba volejbal, tenis, basketbal, někde třeba to může být atletika, badminton. To bývají poplatky řádově v desítkách dolarech, může to být 50 až 80 nebo 100 dolarů. Na oplátku ten student od školy obdrží takové to základní vybavení nebo dvě trička, ponožky a třeba trenky nebo sukýnku na tenis. Samozřejmostí je pak, že se na ty tréninky a na ty turnaje samozřejmě chodí ve školním jakoby oblečení, oni tomu říkají klidně jako sportovní uniforma. No ale pak jsou i sporty typu letní hokej, lyžování a golf, kdy i samotná škola musí využívat ne svých vlastních prostor, ale najímá si třeba hokejovou arénu nebo studenti musí platit lyžařským vlekům za skipas. A pak samozřejmě ty poplatky jsou ve větším měřítku. Nedokážu říct, protože každý rok to je i v závislosti toho, co ta škola zrovna domluvila za podmínky, ale řádově za tyto tři sporty ty poplatky bývají řádově kolem třeba tisíci dolarů.

Bára Kobrová: Pojďme ke Clubs. Nejsem třeba jeden ze studentů, který je úplně sportovně založený. Jsem spíš založená řekněme kreativně, tak jaké vyžití na mě čeká na americké střední škole?

Jana Rule: No, tam bych řekla, že se můžeš vyřádit ještě v mnohem širším poli působnosti. Spousta škol nabízí nejenom různorodý hudební kroužky, ať už to je hra ve sboru nebo na hudební nástroj nebo v kapele. Pak samozřejmě různé výtvarné kroužky, jako je malování, sochařství, práce s hlínou, šperkařství, fotografování, ale I třeba kroužky jako je robotika nebo v minulých dílech jsme také zmiňovali tvoji účast na divadle nebo drama club. Bývá to velkou kapitolou pro nejenom zahraniční studenty, ale pro ty americké studenty, protože připravují dvakrát nebo třikrát do roka různá představení. Součástí hodně škol bývá I velké divadlo. Já, co jsem chodila do školy, tak mi připravovali taneční představení dvakrát do roka a na každé to představení přišlo přes 600 diváků. Takže I to je součástí té americké kultury a je to to nejdůležitější pro toho studenta, aby se jakýmkoliv způsobem začlenil do jakýchkoliv aktivit, které ta škola nabízí.

Bára Kobrová: A tady zase, když se zeptám na ty poplatky, předpokládám, že je to znovu něco, co je v rámci té školy, ale můžou přijít na řadu takzvané field trips. Můžeš to trošičku přiblížit?

Jana Rule: Field trips jsou jako školní výlety, můžou být spojeny s předměty, ale můžou být také spojeny samozřejmě s mimoškolníma aktivitami. Pominuly výlety anebo výjezdy sportovního charakteru, které jsou spojeny většinu s nějakým turnajem nebo se zápasem. Tak field trips jsou spojeny s uměleckými aktivitami, třeba v rámci toho divadla nebo v rámci třeba nějakého koncertu. Znamená to, že škola dá do kupy určitou skupinu studentů s dozorem, s vyučujícími a buďto jedou autobusem nebo existují I delší field trips, kde se třeba na tři nebo čtyři dny někam letí. Součástí toho výletu je nejenom třeba poznání divadelního představení, ale I třeba návštěva nějakých památek nebo muzeí. Mě teďka napadá návštěva New York Side. Hodně často se tak děje.

Bára Kobrová: Tam jsme byli konkrétně my a právě v rámci drama class jsme chodili po různých představeních. Takže jsem tam byla například na Mary Poppins a nějaké další, které bylo takové, ne už toho komerčního rázu. Nicméně je velmi zajímavé, že pokaždé to bylo v jiném divadelním prostoru, takže to byla skvělá zkušenost. A potom jsme měli i možnost nacvičovat choreografii z jednoho právě muzikálu, který se na Brodway hrál. Takže rozhodně i za mě velký doporučení se kamkoliv zapojit, protože z toho jsou potom obrovské zážitky.

Jana Rule: Tak já teda zdůrazním nejenom ty zážitky, ale pokud si student chce vytvořit ty vztahy, tak během toho školního výukového dne to jde velice těžko, protože ty hodiny jsou opravdu naskládány na těsno a ty přestávky jsou velice krátké, takže za mě je tou nejdůležitější aktivitou už od prvopočátku školního roku se zapojit co nejvíce do těch mimoškolních aktivit, ať už to jsou kroužky nebo to jsou sporty, co nejvíce času trávit s tou mládeží právě v rámci těch nabízených aktivit ve škole a snažit se co nejvíc začlenit do toho kolektivu tam.

Bára Kobrová: Pojďme ještě krátce k aktivitám, které organizuje škola, řekněme, pro všechny studenty a tady narážím na homecoming plesy, případně potom ples k zakončení toho daného školního roku. Je to běžné na každé z přední škole?

Jana Rule: Řekla bych, že ano, je I spousta jiných plesů, se kterými já osobně jsem nepřišla do styku, když jsem byla ve druháku. Je hodně škol, které pořádají I různé jiné aktivity, ať už dobrovolnického charakteru, třeba dvakrát třikrát do roka v rámci Díkuvzdání nebo v rámci jiných I svátku, takže ta škola se opravdu snaží zapojit všechny ty studenty do co nejvíce aktivit ať už společenského charakteru, jak jsi říkala ty plesy, I když to jsou plesy, které vypadají absolutně jinak, než pod čím si my, představíme plesy, ale je to I spousta tzv. fundraising  aktivit, což upozorňují na to, že v momentě student třeba nemá finanční možnosti zaplatit si třeba 10 tisícový  dolarový poplatek za lyžování nebo za letní hokej, tak každá z těch škol nabízí možnost vlastně zapojení se do nějakých aktivit, pracovních aktivit v rámci té školy, ať už to je pomoc v knihovně nebo je to třeba příprava různých prezentací třeba o České republice v tom daném districtu na základní škole. A tohle všechno je považováno za tzv. dobrovolnickou činnost. A díky té dobrovolnické činnosti si student vydělá na svůj účet ve škole peníze, a tím může zadotovat vlastně ten poplatek za ty jednotlivé sporty. Je to dělané tak, aby nebyly zvýhodněné děti z finančně přijatelnějších podmínek. A aby si opravdu ty mimoškolní aktivity mohli dovolit všichni najednou.

Bára Kobrová: Zmiňujeme finanční možnosti, a to se dotýká i tématu kapesného. Předpokládám a pamatuji si, že kapesné je nedílnou součástí toho měsíčního fungování, tak na co všechno student kapesné používá? A co je podle tebe takové optimální doporučení, co se týká té výše kapesného?

Jana Rule: Já osobně doporučuji částku kolem 300 dolarů s tím, že by student i rodič měl počítat 10 měsíců krát 300 dolarů a na první a poslední měsíc ještě jednou tolik. Stejně tak jako u nás v Čechách, tak začátek i konec školního roku je spojen s výdaji. Navíc ty výdaje, které si platí sám student, je především mobilní telefon, kdy v té dané lokalitě hostitelská rodina mu pomůže najít toho správného operátora. Většinou si student zaplatí tady v hodnotě řádově 40-60 dolarů na měsíc a je zcela na zodpovědnosti toho studenta, aby si každý měsíc tu úhradu sám udělal a aby si hlídal to, že má funkční mobilní telefon. Takže to je jedna částka. Další částkou jsou školní obědy. Školní obědy jsou hrazené zcela z kapesného toho studenta. Je teda pravda, že ještě stále více než polovina škol díky covidovým opatřením nabízí neustále jídlo zdarma. Je potřeba každý den počítat s tím, že ve škole si student kupuje oběd (3-5dolarů). Pokud si ve škole nechce kupovat oběd, tak se může domluvit s hostitelskou rodinou a ten oběd si může připravit z domu a může si ho ohřát ve škole. Zbývající věci jsou samozřejmě náležitosti osobní hygieny, oblečení, to když student chce jet s kamarády do kina, když jdou společně na oběd nebo si něco chce koupit k jídlu, když chce student nadstandardní potraviny domů. Nemyslím tím potraviny běžného charakteru, ale pokud někdo řekne, že v rámci hostitelské rodiny nevyhovuje slunečnicový olej, ale chce třeba jenom olivový olej, tak je povinností toho studenta si tyto drobnosti případně dokoupit nebo se domluvit s rodinou, jakým způsobem bude v rámci té rodiny fungovat. Všechno je opět o komunikaci, takže budu se těšit na další povídání.

Bára Kobrová: Děkuju i já. Mějte krásný den.