Podcast Studuj střední školu v USA – Představení CCI a na co se těšit v dalších dílech

Jana Rule: Dobrý den, vítejte u série podcastů, které jsem se rozhodla natočit pro vás, jako případné zájemce o studium na střední škole v zahraničí. Mé jméno je Jana Rule. V těchto podcastech si budeme povídat o možnostech studia na střední škole v zahraničí. Přizvala jsem k mému povídání i Báru Kobrovou, což je moje bývalá studentka a tímto předávám Báře slovo.

Bára Kobrová: Ahoj všem, kteří nás dnes poslouchají. Jani, já ti moc děkuji, že jsi mě k tomuto projektu přizvala. Moje osobní zkušenost s vycestováním do Spojených států amerických se pojí s rokem 2007, kdy jsem se dostala do hostitelské rodiny ve Virginii, konkrétně do oblasti na předměstí Washingtonu D.C. Ten důvod, proč natáčíme společně, je jednak právě proto, že jsem bývalou studentkou jednoho ze studijních programů, ale i to, že se na své nynější profesní dráze mimo jiné věnuji právě i nahrávání podcastů, rozhovorů, a to v rámci interní komunikace v jedné nadnárodní korporaci. Tato souhra okolností, řekla bych nás tedy nyní svedla znovu dohromady a já se moc těším na to, že vás budu v roli moderátora provádět jednotlivými tématy a zpovídat Janu, nejen ohledně organizačních záležitostí při zprostředkování studijních programů, ale zabrousíme i k otázkám týkajících se osobních zkušeností a vlastních zážitků. Jani, pojďme tedy k tobě a k CCI. Mohla bys nás vzít trochu do historie organizace agentury, představit kdo jste v současnosti a zároveň možná i trošičku poodkrýt na jaká témata se můžou případní zájemci, ale i posluchači, kteří se k našemu povídání dostanou třeba jen tak těšit?

Jana Rule: CCI v České republice založila moje mamka, Hana Urbanová, začátkem 90. let. Takže já jsem v tom prostředí od mých 12-13 let, kdy se studenti vraceli a odjížděli do Spojených států prožívala a žila. Sama jsem se nemohla dočkat až mi bude 15, abych mohla vycestovat. Pro vaši představu jsem poprvé seděla v letadle. Když jsem odlétala do Spojených států, bylo mně čerstvě 15, všem studentům nyní říkám, že nebyl internet, nebyly mobilní telefony, přežila jsem to a řekla bych, že jsem to přežila více než skvěle. Navázala jsem ve Spojených státech úžasné kontakty, během toho roku jsem stihla i vyměnit hostitelskou rodinu, takže mám za sebou i tu zkušenost nesouladu a nějakých takových těch běžných komplikací, které se můžou samozřejmě studentům stát. No a poté, co jsem se vrátila ze Spojených států, tak jsem mamce začala v rámci firmy hodně pomáhat. Mamka moc, téměř nulově, mluvila anglicky, takže ta veškerá komunikace s těmi partnery ve Spojených státech padla samozřejmě i na mě. Kolem roku 2000 jsme rozšířili tu možnost studia i na ostatní státy, nejenom na Spojené státy americké, ale i třeba na Velkou Británii a Kanadu, později pak i třeba na Francii, Německo a Japonsko. Mamka bohužel v roce 2008 zemřela, takže jsem firmu převzala a věnuju se teď vyloženě jenom středoškolákům a středoškolským programům. Posledních šest let už mi pomáhá v rámci firmy manžel. Řekla bych, že právě tím hlavním benefitem té rodinné spolupráce je to, že nemám žádné zaměstnance a v případě komunikace se studenty a rodiči je vždycky pro mě důležitý, abych mluvila samostatně s tím studentem, samostatně s těmi rodiči a oni mě mají jako hlavní spojku. V rámci našich rozhovorů s Bárou si probereme jednotlivá témata, proč byste měli odjet do zahraničí na studium, co vás tam čeká, jaké země a jaké příležitosti na vás čekají a samozřejmě, jak řešit případné komplikace, co vás čeká a nemine. A s Bárou doufám, že budeme moct probrat všechny další detaily a ona vám i prozradí svoje vlastní zkušenosti. Budu se těšit u dalšího povídání.

Bára Kobrová: Děkuji Jani za krásný úvod, věřím tomu, že předáme mnoho užitečných a zajímavých informací a tímto vás zveme k poslechu prvního dílu. Mějte se krásně a na shledanou.