Poslední setkání s výměnnými studenty

Jak už možná víte, tak tento měsíc je poslední měsíc, který tady výměnní studenti v USA máme. To pro nás znamená spoustu věcí ale hlavě to, že se musíme postupně rozloučit s lidmi, které jsme tu poznali.

Minulý víkend jsem se tedy rozloučil s ostatními výměnnými studenty, z organizace Greenheart. Probíhalo to asi takto. Všichni jsme byli pozváni k jedné výměnné studentce a k jejím výměnným rodičům domů. Každý jsme nachystali, nebo koupili nějaké občerstvení a když jsme tam přileji, tak jsme to dali na stůl. Poté jsme si sedli ke stolům, které pro nás přichystali v takové obrovské garáži. Musím říct, že to tam bylo moc hezky nazdobené. No každopádně jak jsme se všichni setkali, tak jsme prvně museli vyplnit nějaké papíry, jako pokaždé, když jsme se sešli. To naštěstí je vždy jenom na chvíli a poté nám byli řečeny nějaké pokyny k tomu, jak se sbalit na cestu domů a jak předejít nějakým problémům při cestování. No, když jsme toto všechno měli za sebou, tak jsme se rozhodli, že uděláme nějaké kartičky s poděkováním pro hostující rodiče a také jsme dělali kytku z papíru pro výměnnou mamku na den matek. Celou dobu jsme se u toho bavili o tom, jaký jsme tady měli rok.  Poté jsme od naší koordinátorky dostali certifikáty s počtem splněních hodin jako dobrovolník. Většina výměnných studentů musela splnit 8 hodin dobrovolnické práce. Já jsem ale kvůli tomu, že jsem tu na stipendiu musel udělat těch hodin 40. To se mi naštěstí podařilo, a tak jsem mohl obdržet certifikát plus triko od společnosti Greenheart, které dostanete, když splníte více jako 25 hodin dobrovolnictvím. Musím ale říct, že ze začátku mi to přišlo hrozně moc hodin a že to mě to nebude bavit, ale opak byl pravdou. Dobrovolnictví mě hodně bavilo a poznal jsem tak spoustu zajímavých lidí, a zároveň to hodně rychle uteklo.

Poté jsme šli ven a udělali si nějaké společné fotky. Zbytek toho setkání jsme hráli hru v týmech, která se jmenuje Cornhole. To je hra kde se musíte z určité vzdálenosti trefit takovým malým pytlíkem naplněním pískem do díry v dřevěné desce. Když už byl čas na to jet domů, tak jsme se všichni naposledy rozloučili mezi sebou a pak i s naší koordinátorkou.