Výlet na pískové duny v Coloradu
Vítám vás zpátky na mém blogu, dnes vám povím o tom, jaký byl náš výlet na pískové duny v Coloradu.
Jak už asi víte, tak výměnný pobyt studentů tohoto roku se chýlí ke konci. Z tohoto důvodu se mě má výměnná rodina zeptala, jestli je nějaké místo, které by chtěl ještě v Coloradu navštívit, než odjedu. Hned mě napadly pískové duny, které jsem si nedávno vyhledával. Přesně se jedná o velké písečné duny národní park v Coloradu, kde jsou pískové duny vysoké až 230 m. Rodina mi řekla, že tam můžeme jet a že všechno zařídí.
Odjížděli jsme minulou neděli okolo oběda. Cesta tam trvala 6 hodin autem, ale naštěstí to nebylo vůbec špatné, vzhledem k tomu, že jsme se u toho pořád bavili. Přijeli jsme do města Alamosa, kde jsme měli objednaný hotel. Dorazili jsme tam okolo 8. hodiny večer a šli jsme se rovnou vykoupat do bazénu, protože venku bylo opravdu horko. Druhý den jsme vstali celkem brzo, asi okolo 7. hodiny a po snídani jsme rovnou vyrazili na cestu k dunám. Cesta trvala asi jenom půl hodiny a když jsme přijížděli k dunám, tak jsme nemohli uvěřit vlastním očím, jak obrovské a nádherné to bylo. V národním parku byla možnost si půjčit sandboards a sandsleds, což jsou taková dřevěná prkna, na nichž jsou úchytky na ruce anebo na nohy (podle toho, jestli se na nich sedí nebo stojí) a dokážou jezdit po písku. Když tam přijedete, tak parkoviště je hned pod těmi dunami, a abyste se dostali přímo na ty duny musíte projít hodně ledovým potokem. Pak už je všude jenom písek a nic jiného. Prvně jsme s rodinkou šli na menší duny, které jsme sjížděli na půjčených prknech. Asi po hodině ježdění a focení jsme se já a Joel vydali na cestu na ty nejvyšší duny. Musím podotknout, že tam bylo hrozné horko a že chození v písku je opravdu náročné, hlavně když lezete do kopce. Já a Joel jsme si vzali ty prkna, na kterých se sedí a vynesli jsme je nahoru. Vždycky jsme vylezli přes vrchol nějaké obrovské duny sjeli jsme dolů a pak jsme museli vyšlapat ještě výš. Po asi 2 hodinách co jsme takhle jezdili po těch větších dunách jsme se rozhodli, že jsme už dost daleko a můžeme se vrátit zpátky. Ještě je dobré podotknout, že celou cestu foukal vítr, protože jsme byli už hodně vysoko a vítr tam měl v sobě písek, takže to celkem i bolelo, když vás to trefilo. Cesta dolů byla ale opravdu lehká, protože jsme vždycky sjeli obrovskou dunu a pak jsme měli jenom malinký výšlap na další vrchol té další a tu jsme pak také sjeli. Celá cesta dolů, oproti té nahoru co trvala 2 hodiny, byla opravdu rychlá. Bylo to proto, že duny byly opravdu prudké a dolů jsme se dostali za cca 20 minut. Sjíždění písečných dun ale musím zařadit do jedné z nejlepších věcí, co jsem kdy zažil.
Když jsme se dole potkali se zbytkem rodinky, tak jsme se už jenom najedli a vyrazili jsme na šesti hodinovou cestu autem zpátky.
Samuel Provazník, Boskovice - Brno
student v USA, výherce stipendia, ročník 2021-2022
Jmenuji se Samuel, je mi 17 let a jsem z Boskovic. Rád sportuju a fotím.