Blíž k tomu, být Američanka!

Jak už je vlastně mým zvykem, už večer před tím a i cestou do Hradce Králové jsem měla žaludek scvrklý asi ve velikosti lískového oříšku. Nějak jsem úplně nevěděla, co mě čeká a na co se mám připravit.
Ovšem co mě vážně uklidnilo, bylo už samotné vstoupení do A-sportu, což byl bowlingový klub, kde se zjevně konají podobné velké akce, jako byla ta naše. Areál a interiér byl velice milý a příjemný, již od pohledu. Naše celá skupina asi 120 lidí se tam vešla snad na stůl přesně, ani to ale neubíralo na příjemné návštěvě tam.
Vlastně, celé sezení probíhalo podobně. Velice příjemně a klidně. Paní Rule nám zodpověděla naprosto na všechny dotazy, ať už byli náročnější či úplně zřetelné. Všechno bylo moc hezky připraveno a naplánováno, takže studenti a rodiče vážně řešili jenom strach o tak velkou a nepředstavitelnou dálku.
Věci, jako je balení kufru, tak na to jsem vážně ještě úplně nepomyslela. Já, jakožto vrchní kramářka (ne-li bordelářka!), by si měla vzít ani ne polovinu kufru? Očividně budu muset omezit všechny mé suvenýry jakéhokoliv typu. Každopádně, další výzva!
I přes velikou spokojenost se schůzkou, se tu pro mě našel jeden takový háček. Bylo to to uvědomění, uvědomění si, že to vážně nastalo. Že jsem to vážně zvládla, že jedu už za měsíc. Za měsíc tu všechno nechám – rodinu, přítele, kamarády, jak jsem uznala za vhodné tak i polovinu mého šatníku, což mě jakožto velikou opatrovnici módy velice bolí, ale opět je to pořád jedna a ta samá písnička. Jak bych mohla srovnávat své chabé české kostýmky se zemí, která dobila módu celého světa! Opět jsou tam jen ty pozitiva, které jsem vážně nepostradatelným základem pro celou tu cestu. Jinak to přeci ani nejde! Vždyť, kdo by byl v Americe negativní?

Těším se na vás příště přátelé a držte mi palce s balením!