Merry USA Christmas
Moji milí, v minulém příspěvku jsem vám popsala pouhou přípravu na Vánoce a jestli si myslíte, že to bylo ,,už moc'', tak si teprve počkejte na ty skutečné Vánoce, ze kterých já se pořád ještě vzpamatovávám.
Windsor jsme opustili hned po predstaveni v patek rano. Nase prvni zastavka na #hawkinstrip nas cekalo Salt Lake City v Utahu. Kdo se trochu vyzna v zemepisu tak vi, ze je to doooost daleko. Osm hodin plus minus ale zdalo se to jako vecnost. Nebudu rikat, auto mame velke, ale zapocitejte si tam zavazadla pro 6 lidi na 10 dni, vsechno to ,,cukrovi" pro 50 lidi, darky cca pro 18 od 6 lidi. Mnoo a pak taky nas sest. Zacali jsme maraton Harryho Pottra a tuhle prvni cestu spolu radsi ani nemluvili. Neverim, hallelujah, jsme tu. Prejdeme ale i k pointe proc jsme tu. Mozna jsem se uz driv zminila, ze moje host rodina ma vlastne 4 deti, ale nejstarsi segra je na mission (na dva roky se prestehujete jinak a ucite lidi o Kristu ; neptejte se me na presny odborny nazev prosim) v Salt Lake. Za ty dva roky ma rodina moznost ji jednou navstivit a ja mela to stesti, ze jsem se mohla pridat. Mimo to, az uvidite tu vanocni atmosferu tam, achhh muj boze. Nikdy jsem nevidela tolik dokonale postavenych svetylek a uuuplnee vsude. Bylo to naprosto kouzelne. Jeste k tomu Utah. Je to takovej velkej hrnec a strany jsou hory. Vsechno lezi obklicene horami. Je to nadhera. Nam se jeste naprosto kouzelne vydaril uzasny slunickovy den. Nikdy jsem nevidela kouzelnejsi vanocni mesto. Pro me raj. Take bylo strasne krasne zase videt Sierru. Bylo to trochu zvlastni, protoze jsme ji nemohli rikat jinak nez Sister Hawkins a tolik pravidel okolo, ale byla jsem moc stastna ji videt v okoli neceho, co ji tak naplnuje.
Tato navsteva byla bohuzel jen dva dny kratka a v nedeli v 8 rano uz jedeme smer Winter Park na chatu, kterou vlastni bracha moji host mamky. 9 hodin jupijajej. Musim se priznat, ze uz nastala nejaka ta mensi ponorka. Precijen, takhle dlouho jsme spolu jeste v kuse nikdy nebyli. No, stale zijeme. Maraton Harryho Pottra nas dost zachranoval. Diky pani Rowlingova. Kdyz jsme konecne dojeli, tak jsem si rikala, jestli je to vazne pravda nebo jestli jen blouznim. 4 dny odpocinku a relaxu. Boze muj here I am. S Katie jsme dostaly stejna pyzamka a uzasny decky se zvirecimi motivy. Tohle je raj damy a panove, ja se totiz v tehlech zviratkoidnich nunatejch chlupatejch vecech naprosto vyzivam. 24 jsme jen stridala pyzamo a plavky a zase naopak. Ano pratele ta vyrivka s vyhledem neni photoshop ani zivot nejake celebrity ale misty kde tady slecna Pechova travila Vanoce. Verte neverte. Musim rict, ze bylo ale stejne trochu divne, kdyz u vas bylo 24. vecer a uz po darcich a ja jsem mela 24, 10 rano a vlastne se vubec nic nedelo. Nic se neslavilo. Pokud teda nepocitam nasi celodenni oslavu ve vyrivce. Mam naprosto uzasnou rodinu tady a vazne se mam skvele. Ale byly to prvni Vanoce bez rodiny. Uplne prvni. Byl tu takovy maly moment, kdy jsem si prala byt zachumlana s mamkou pod dekou a koukat na Lasku Nebeskou, pect s babickou cukrovi nebo hrat hry s tatou a nebo se prochazet s pritelem mestem s vanocnimi svetly. Ale kdyz si uzivate kazdy moment, ktery se nikdy nebude opakovat, smutek se zazehna. Obzvlast s touhle uzasnou rodinou. Jak rikal Grinch, darky nejsou podstatou Vanoc, ale i ty sebemensi vam mohou ukazat, jak vas vasi blizci znaji. A jak moc chteji. Nas vsech nejvetsi darek bylo, boze muj, lyzovani v jednom z nejlepsich resortu! Pane boze! Lyzuju uz od tri let, kdy jsem byla striktne ale pilne ucena a uplne jsem tomu propadla. Od te doby jsem snad nevynechala sezonu. Uz davno jsem byla smirena, ze tenhle rok se to bude muset bez toho obejit. U tohohle prekvapeni jsem vylozene brecela. Bylo to tak krasne.
Nase posledni zastavka byla Alamosa Hooper, kde bydli rodina host taty. Zde nas cekaly uz pouhe 4 hodinky a krasne dovrseni posledni bitvy harryho a Voldemorta. No, co uz. Nevim jestli jsem se vam s tim nekddy pochlubila, ale muj host tata je ze sesti deti. Coz znamena 23 vnoucat pro jeho rodice. Ano 23. Celkem nas tam bylo okolo 40. Pripadala jsem si spise jako na nejakem business tripu. #realamericanexperience Domu jsme dorazili vsichni v poradku, vsichni se zavreli do svych vlastnich pokoji, mame svuj klidek a uz je nam dobre. Ano, sice jsme se hledali a lepsi rodinu jsem si nemohla prat, ale znate to.
To by bylo neco o poradnych Americkych Vanocich. Doufam, ze jsem vas nezklamala, ze beze me nikdo neodletel do Parize a ja nezustala sama doma a nebo ze mi nekdo neukradl cele Vanoce. Mejte krasne svatky!
Kristýna Pechová, Liberec
studentka v USA, ročník 2018–2019
Vyzkoušejte také studium v USA s CCI a využijte i šance získat plně hrazené studium díky stipendiu!
Poslední příspěvky
Sledujte mě i na Instagramu