Nový začátek v USA

LET - zacneme rovnou tim, co to odstartovalo, coz byl let z Prahy do NY. Let po 7 letech, kdy jsem jsem letela jeste jako spuntik s rodici a nemela rozum kde to vlastne jsem. Na letisti jsem prekvapive nabila velice pozitivni energie - prekvapive proto, ze jsem posledni ctyri dny pred odletem nedelala nic jineho nez trojcila, kam to vlastne letim a pro co jsem se to rozhodla. Samozrejme, ze louceni bylo nakonec tezsi nez jsem si myslela, ale kazdeho to ceka, jednou. Hlavne neumiram a nevidime se naposled. Vkrocila jsem do sveho noveho zivota pravou nohou (pres prah Gatu) a usmala se. Usmala se na to vsechno co me ceka a co absolvuji. A poprve v zivote si slozila velkou poklonu, ze jsem to vlastne dokazala. Smich me trochu presel pri prvni vzletu, kdy sebou letadlo opravdu hoodne hazelo a ja mela pocit. ze neletim na studium do USA ale do vesmiru. Kdyz se paluba trochu ustalila, ja zustala tak hodinu nehzbne sedet, s nohama vylozene prikovanyma a jen se uklidnovala ze tohle dela milion lidi denne. 

Po opravdu hodne dlouhych 9 hodinach jsme konecne pristali. Kdyz jsem vylezla z letadla rozbrecela jsem se. Jenom jedna jedina chodba, byla dlouha asi tak jako cele letiste v Praze. Uklidnilo (uklidnilo?) me to, ze musim za dalsich tri hodiny byt uplne na jinem miste tohoto letiste, takze jsem vzala kapesnik, venovany a podepsany mymi nejblizsimi prateli, utrela slzy a nasadila torpedo. Myslim, ze na letisti v NY o sobe navzajem zamestnanci vubec nic nevi. Jednu halu jsem si obehla, bohu prisaham 4krat, protoze me kazdy posilal uplne jinam, na odbaveni kufru. Samozrejme, HAPPY END nakonec. Poradila jsem si sama. 

Za hodinu uz jsem cekala na let v hale, kde jsem vazne mela byt. Naprosto vycerpana, na kost zmrzla a totalne hladova. Rekla jsem si, ze jelikoz na predchozim letu, do me neustale neco cpali, tak tady by mohli taky, jelikoz se mi vazne nechtelo kupovat testovinovy salat, ktery vypadal, ze uz ho pred tim nekdo jedl. Hlaseni, ze bude muj let mit tri hodiny zpozdeni, me donutilo pozrit ten salat. Konecne po trech hodinach jsem sedela v letadle s jedinou myslenkou - NA POSTEL.

Uz jsem byla tak unavena, ze uz jsem se ani nenervovala z letu. Vse probehlo v poradku a ja byla konecne v tom mem vysnenem ted uz domacim meste. Najednou jako bych se znovu narodila. Myslela jsem na novou rodinu, na novy zivot, na ty vsechny zmeny, ktere me cekaji. Popadla jsem kufr, nasledovala dav, pravda, ze jsem trochu znervoznela, kdyz jsem s davem nastoupila do metra, ale vsechno ukazovalo na to, ze tam jet mam. 

Kdyz jsem videla jezdici schody do haly, kde cekali, rozbusilo se mi srdce. Co kdyz nebudu to, co ocekavali? Co kdyz nebudeme vychazet? Muzu se vlastne na tak dlouho pridat do jejich rodiny? A stanu se vubec nekdy jejim clenem alespon trochu?  A najednou jsem je videla. Bylo to jako kdyz rozbalujete vanocni darky a najednou mate neco, co jste neocekavali, ale tak strasne se vam to libi. Byli plni energie, usmevavy, nehledne na to, ze byly dve hodiny rano. Obejmuli me, privitali, vyfotili a uz jsme byli na ceste DOMU. Vsechno se odehralo tak rychle. Ani jsem nestihla dat najevo svoje naproste nadseni, kvuli sve unave, takze jsem moc doufala, ze to chapou. Celou cestu mi povidali o tom, jak se na me tesili, jak vsechno bude uzasne a me se najednou chtelo zase brecet, protoze uz po 20ti minutach, jsem vedela, ze mam tu nejuzasnejsi rodinu, jakou si jen student preje. 

 

JET LAG - Kdo nezazil, neuveri. Jet lag bych nazvala jakozto nejvetsi zlo lidstva. Myslim, ze misto strasidel pro male deti a chlapy s motorovkou v hororech by meli pouzivat jako nejdesivejsi priseru Jet lag. Kdyz jsme dorazili domu, bylo okolo tri hodin rano, v Cechach tudiz jedenact dopoledne. Lidicky, verte ze v tomhle bych vam nelhala. Ja proste nespala. ted si rikate, jak jsem vam tu celou dobu povidala o me nesnesitelne unave , ale ono to proste neslo. A opravdu, tohle bzlo muceni. Spala jsem mozna pul hodiny, ale stylem, ze jsem slysela kazde sustnuti. Najednou se dostavil stesk, strach a panika. Vedela jsem, ze to nejhorsi, co muzu udelat, je volat domu. Tak jsem alespon napsala priteli a mamce o mensi uteseni a dostavilo se mi dvou dlouhych slohovek, jez rikali, jak moc silna jsem a ze to dokazu a co vsechno jsem uz vlastne ted dokazala a jak moc me oba miluji. To me postavilo na nohy. Dala jsem si sprchu a byla pripravena na novy den. V pul seste rano.

 

RODINA - Ja jsem vazne vedela, ze jsou naprosto uzasni, uz poprve pres Facebook. Ale az takhle? Prezdivka ,,sweetie,, hned prvni den me dostala do kolen. Krasne povidani, byli velice trpelivy k me anglictine. Coz mi pomohlo snad nejvice. Nejmladsi dcera Lucy, za mnou prisla a vstala hned rano, jen aby me poznala konecne a obejmula. Mela jsem pocit, jako, ze jsem vazne uz clen jejich rodiny. I kdyz jsme nebyli kompletni, protoze Katie (17), na kterou jsem se tesila snad nejvic a byla v kontaktu, byla ve Finsku, nejstarsi Sierra (19) a Tyler (18) v praci. Na cely rok jsem se tesila, uz jen diky nim.

 

Ted tem par doporucenim

1, LED VSUDE - kdyz muzete, nedavejte si do piti led. Vsechno je dost ledove a Americani jsou proste zvykli dat si misto misti i kelimek ledu.

2, NEZALEZI NA POCASI - At je venku miliarda stupnu, vzdycky mejte neco pres sebe. Vsude jede klimatizace na milion procent. Nevim jak jste na tom vy, ale ja jsem nejvetsi zmrzlik, paradoxne na to ze ziju v Liberci, takze me je zima i v 18 stupnich.

3, BUDTE DETI - I kdyz vas to pohorsuje nebo se citite dospele, v restauraci se proste stante detmi. Detska porce vas totiz muze zachranit na zivote.

 

To je ode me pro zatim vse, dekuji vam za pozornost a teste se na dalsi clanek!

S nejmladsi sestrickou

V kine na MAMMA MIA 2!

Louceni

Nervozni ale pripravena a natesena!

I pritel se zaslouzil o rozlouceni

Konecne!