Poslušně hlásím, že Halloween jsem přežila!

Asi bych zacala vyrezavanim dyni pratele. Nesnazte se ani trochu predstirat, jaky v tom jste profik. Ne pred Amikama. Jojo, vid Pechova, ty si uzasny priklad, kdyz sis vzdycky dyni rezala akorat tak do polivky. No ale samozrejme ze vsechno vim, vsechno znam. Kdyz jsem porovnala meho MiniMickey Mouse s kockou moji host mamky, mela jsem chut tu dyni hodit do hrnce celou a zacit varit. No tak co. Ale uzasna vymluva byla ta, ze u nas se Halloween se proste neslavi. To vzdycky zabere verte mi! Co se tyce samotneho Trick or Treat, tak jsem byla lehce zklamana. Deti bylo min nez u nas opilych koledniku na Velikonoce. Cekala jsem, ze se u nas dvere netrhnou, kdyz se na to vsechno pripravuje a proziva se to takovou dobu, ale tak co. Muj Rijen je za mnou.

O co bych se s vami chtela dale podelit je muj krasny vylet do hlavniho mesta Denver. Nikdy jsem zatim nemela tolik moznosti ho opravdu poznat, kdyz nepocitam letiste nebo zabavni park hned na kraji mesta. Az do ted ovsem. Spolecne s dalsimi Greenheart vymennymi studenty jsme se vypravili na opravdu zazivnou prohlidku. Co me ovsem hned z pocatku dosti zarazilo, byl pocet bezdomovcu. Nebudu vam vse malovat jen ruzove. Cely park byl vylozene obsypany voziky plnymi vselijakych veci a bezdomovci kriceli na kolemjdouci o penize. Wau, mrazilo me z toho az po zadech, svaty Vaclavak. No ale k prijemnejsimu. Prosli jsme nekolik lepsich parku, nakupnich trid, krasnych mrakodrapu, parlament a spoustu spoustu mist na foceni. Denver je z jine stranky naprosto unikatni mesto. Nase expedice pokracovala do muzea umeni. Musim rict, ze jsem hodne dlouho nic tak uchvatneho nevidela. Vzdycky jsem stala a pozorovala lidi v muzeich, kteri byli schopni se na jeden obraz divat 5 minut a tady jsem se tim clovekem stala ja. Byla jsem jako omamena. Ty dila mely smysl. Davaly neco do sebe, snazily se neco ukazat, mely krasu, mely obdiv, dusi. Byl v nich zivot a sila, kterou nedokazu popsat. Nikdy jsem nic krasnejsiho nevidela a jsem moc rada, ze se tu s vami alespon s nejakymi krasnymi dily muzu podelit. Urcite to neni TO ono, ale alespon priblizit vam to, co jsem citila chci. 

Zakoncila bych clanek tim, abych vam zrovu trochu obnovila moji nejvetsi myslenku tohoto vyletu. MOJE HOST RODINA JE DOKONALA! Nejen ze uz mam svuj vlastni # a to #missczechrepublic (jojo kdyztak hledejte, moje host mamka to pouziva dost casto. ALe jen upozorneni, ze vetsina jejich prispevku je prave z Halloweenu, kde jen kricim jak vsechno nesnasim.) ale take me rodice rikaji prezdivkou ,,sweetie" kterou nemam snad ani v Cechach. Ne tak krasnou. Tento tyden jsem opet jen s radosti po 12 hodinach pryc, privitala doma svoji postylku, kde na me cekaly jako prekvapeni kyticky. Jen tak. Na zlepseni nalady. Regulerne jsem se rozbrecela stestim.

 

P.S : omlouvam se za muj mozna zdudeny vyraz na uvodni fotce, ale ve skutecnosti to byl vyraz pred vybuchem smichu, kdy jsem zjistila, ze tata si misto svicky dal do dyne nase zdobici svetylka, aby si ulehcil praci. Snad chapete a prominete.