Studentský blog z USA – Kristýna Pechová

22. 08. 2018, Kristýna Pechová | Blogy studentů z USA

Volnost

Moji milí, stále živá a zdravá se vám hlásím ve své plné síle. Amerika mě čím dál víc překvapuje a myslím že i bude, po celou dobu mého pobytu. Ráda bych vám ukázala nějaká ta překvápka a udivení, se kterými jsem se zatím setkala.

Boze muj kde bych jen zacala (opet)?! Muj pvni tyden zde straveny, take posledni tyden pred skolou a samozrejme muj tyden plny unavy diky nasi jiz zminovane nocni mure jmenem JET LAG, jsem ale i pres vsechno prezila a i si ho uzila, jak to slo!

V den co jsem priletela, jsem musela delat i zkousky do skoly, coz byl pro me velky orisek, ale opet dalsi vec, kterou jsem musela dokazat a prekonat. Taky jsem to udelala. Matika byla az prilis jednoducha, Anglictina (debaty a tak) sice trochu vazla, ale byla jsem presvedcena, ze je to jen docasne. A pak uz jsem jen vyfrkla essey 500set slovech, ktera jsem zjistila, ze mela jakousi uroven 4 a uroven 5 se pry uziva v pravnicine. Hmm, zajimave. Mozna mi JET LAG pomaha vic myslet. NE!

Druhy den jsem opet nespala moc dlouho, protoze jsme se vydali (jiz v sest rano, jupijajeeej) na jejich kazdorocni vypravu do hor do takzvanych Rocky Mountains. Trihodinovou cestu jsem opet prospala, ale tam kde jsem se vzbudila..to opravdu stalo za to. Byla to takova krasa, vsechno tak vysoko, cisty vzduch, proste jen wau. Byla jsem unesena. Na me mile prekvapeni jsem po vystupu z auta objevila skupinku asi 20 studentu, z ruznych zemi. Seznamili me, popovidali jsme si. Bylo velmi prijemne sdilet s nekym to, jak moc vam chybi rodina a pratele i pres to, jak je Amerika uzasna. Po vystupu jsme sjeli asi 20 minut cesty a zastavili. Ja uz jsem si zas jen rikala, ze si nejsem jista, zda dalsi vyslap kamkoli zvladnu. Kdyz jsem ale vystoupila tak mi vhrkly slzy do oci. Doslova. Ani nevim proc, mozna jsem byla precitlivela unavou ale tak me dojal ten pohled. Ten pohled na to dechberouci odlehle misto, se ctyrmi lavickami, s vyhledem na vodopad a na moji dokonalou rodiny s jiz NASIMI prateli, jak pripravuji obed. Nic tomu nechybelo. Typicky ohromny chladak, vozik, toasty, ovoce, plastove roztomile nadobi..bylo to dokonale. Jen jsem tam tak stala a rikala si, ze jsem asi vazne na spravnem miste.

Nasledujici tri dny uz probihali ve vetsim klidu. Konecne jsem se vyspala, zacala chystat na skolu a zacala se ladit do americkeho modu. Probehlo i par zalostnych telefonatu domu - priteli, mamce s tatou, braskum..Vsechny mi ale obratem sdelili, jak uzasne se mam a ze na me i pres 10 mesicu pockaji. Opravdu jsem se zacala citit naprosto skvele. K tomu mi konecne ve stredu, den pred skolou, prjela moje sestricka, kterou jsem sice pred tim nikdy nevidela, ale po celou dobu asi tri mesicu co jsem vedela, v jake budu rodine jsme si vymenovaly dokonale zpravy, videa a telefonaty. Uz na letisti, kde jsme ji vyzvedli (prijela z mesicniho vymeneho pobytu ve Finsku) jsme si padly kolem krku, malem se slzami v ocich. Nic mi nechybelo.

O mych prvnich skolnich dnech vam povim v dalsim prispevku, ktery cekejte v nasledujich peti dnech, protoze kdybych chtela tohle vsechno dohromady, pravdepodopne bych se nevesla do kapacity tohoto textu.

Ja se jdu pripravit do skoly a vy mejte krasny den!